Klukovské vzpomínky 560

Právě jsem prodělal malý záchvat psotníku. Ten se u mne přicházívá, když musím vzít do ruky telefon. Byl jsem donucen okolnostmi a Zuzanou zakoupit si „chytrý“ telefon. Chytrý telefon není kompatibilní s blbcem, jakým jsem já. Vždy, když chci mrštit s tím vynálezem do kouta, vzpomenu si na mou zlatou starou Nokii. Potřeboval jsem volat, vyťukal jsem první písmeno jména, naskočily mi tam všechna jména od těchto písmen, já jsem si vybral žádané a zmáčkl jsem zelený telefon a volal jsem. Zavěsil jsem stisknutím tlačítka se symbolem červeného sluchátka. Jednoduché jak facka! U nového krámu, prý intuitivního, na stránce telefonu, naťukám třeba če, když chci volat mému Honzovi a začnou mi tam naskakovat všechna jména obsahující tato písmena, třeba uprostřed slova. Proboha proč? Já chci volat Čechovi, proto jsem tam dal první písmena jeho jména. Kdybych chtěl volat Harčekovi, dám tam přeci ha! Pak tam naskočí stránka se jménem a číslem, které z neznámých důvodů není celé a symbol sluchátka a hned se to začne vytáčet, aniž bych na něco sáhnul. Takže, když jsem potřeboval poslat jedno telefonní číslo někomu, několikrát jsem nechtěně vytočil číslo toho nešťastníka. Na počtvrté mě začala chytat fantas a stal jsem se silně hněvivým.

Volal jsem kamarádovi, na konci hovoru jsem chtěl zavěsit, ale zelená stránka s jeho jménem zmizela a objevila se stránka s jakými si neskutečnými kravinami. Začal jsem nadávat: „do prd…, jak to mám zavěsit? Kam ta stránka se symbolem sluchátka zmizela?“
Z telefonu se ozvalo: „Nemluv tak sprostě a zavěs, je tam takové sluchátko!“
„Není, kdyby bylo, tak to zavěsím!“ Zuzana si vzala můj telefon a řekla větu za kterou se i ve slušných rodinách vraždí: „Nevztekej se a nemluv sprostě. No, vždyť už je to zavěšené.“
Z telefonu se ozvalo: „Není!“
„No, to fakt nevím, jak se to zavěsí, tady je „sdílení, poslat vzkaz, skupina, ale zavěsit tady není!“
„Zlatá moje stará Nokia!“
„Hele, víte co, já to zavěsím, ať nemusím svědčit u soudu v případě vraždy.“

Když Radek zavěsil, objevila se tam ta zelená stránka se jménem a sluchátkem. Kde byla celou tu dobu, netuším. Proč tam naskočilo, to, co tam bylo a co jsem určitě nepotřeboval, ví bůh.

Dnes se u aut nehodnotí vzhled, pohodlí a užitečnost. Prostě věci kvůli kterým si normální člověk to které auto vybral. V jinak skvělém časopise Automobil Revue hlavně hodnotí věc, které se říká konektivita a entertaiment. Co je konektivita netuším a zábavný systém, který má evidentně rozptýlit řidiče a odvést jeho pozornost od řízení, je blbost. Maximálně rádio a CD, ale obrazovka jako televize, proč? V práci mám auta z půjčovny, vystřídal jsem jich několik. Od Renaultu Twingo po Volkswagen Golf. Renault Twingo je strašný potrat a ne auto, to si nikdo soudný nekoupí. Tříválcové prdítko je tak slabé, že, když jedete do kopce a motor zabere, vypne se klimatizace. Miniaturní zavazadlový prostor je nad motorem, který spolehlivě ohřívá zavazadla, či nákup. Zvlášť, když nakoupíte mraženou zeleninu, tuto vlastnost oceníte. Toto musel vymyslet totální idiot a druhý ho začal vyrábět. U nás v Beauvais jsem starých Twing potkával hodně, nové jsem měl jenom já. Když jsem po konci turnusu vracel auto do půjčovny, slečna se mě ptala, jak jsem byl spokojen. „Větší krám jsem ještě neměl, doufám, že mi příště dáte něco jiného.“ Tak jsem dostal úplný opak tohoto krámu, Fiat 500. Nenápadné vozítko v barvě Ferrari red a s motorem 1500 ccm! To byla raketa! Také jsme s mým italským kolegou neustále platili pokuty za rychlost.

Volkswagen Golf IQ series byl něco jako můj nový telefon. Milióny naprosto zbytečných funkcí. Sledovalo automaticky jízdní pruh, mělo couvací kameru, dokázalo zaparkovat mezi auta samo a další hovadiny. Sledovalo to jízdní pruh namalovaný na silnici. Ovšem německý jízdní pruh! Když mi Vittorio ukazoval, jak je auto chytré, vjeli jsme do jakési továrny, protože Francouz namaloval pruh, ne podél cesty, ale do továrny. Když Vittorio odjel a zůstal jsem sám, všechny systémy jsem vypnul a z Golfa se stalo normální auto se slabým motorem.

Kamarád dělá pro jednu společnost software do aut. Když jsem měl Mercedes GLC, kde byl jím navržený software, ukazoval mi, jak je to dokonalé a co to všechno umí. „A proč to tam je? Já bych víc ocenil, kdyby tady bylo víc místa na nohy!“ Prostor na nohy u řidiče je tak úzký, že člověk s normálníma nohama je nemá kam dát. Auto za skoro dva milióny bych nechtěl, ani kdyby mi ho někdo dal. Proč proboha takové hovadiny vymýšlí? Ještě nedávno policajti pokutovali, když měl člověk před sebou navigaci a teď najednou nevadí obrazovka metr krát metr? Jsem už starý, vraťte mi mou Nokii, prosím!

Praha 4. července 2020