Naši milí politici mění dresy podle toho, která partaj je právě u lisu. A kašlou na to, že nějaká partaj je dala na svou kandidátku a díky té se dostali třeba do parlamentu. To víme, to je známé. Zvedá se z toho žaludek, ale je to zvykem v našich krajích. Jsou borci, kteří vystřídali i více stran, než jen dvě. Takový Ladislav Jakl začal jako muzikant, pak ODS a anál VK, později institut VK a nyní fašista u Okamury! Institut VK je vůbec úžasné centrum mozků. Miliardář Kellner bývalému prezidentu zapůjčil svůj zrenovovaný zámeček v Dejvicích, kde tento „mozkový trust“ vymýšlí hovadiny. Institut VK je asi jediná organizace na světě, která je pojmenovaná po žijícím bývalém prezidentovi. Protože milardáři jsou tím, čím jsou díky tomu, že vše dělají jen a jen pro svůj prospěch (viz agent Bureš), věru by mě zajímalo, čím prospěl Klaus Kellnerovi, že si ho nastěhoval do svého zámečku a hradí jeho veškerý provoz.

Na Neviditelného psa nesmím psát, protože bych svými údajně štvavými články, snižoval celkově vysokou úroveň tohoto periodika. Pět set šedesát krát můj poněkud nekonvenční pohled na situaci (píšu, jak mi zobák narostl) nevadil, pak začal vadit. Za to Institut VK a jeho výplody, to jsou ty pravé perly! Spolu s články soudružky Bobošíkové (horlivá předsedkyně SSM na VŠE), kandidátky na cokoliv, nelze nadále akceptovat mé výpady proti soudruhovi Babišovi a psát o něm, že je estébák a komunista.

Byl jsem sice poučen Jirkou Wagnerem a Václavem Vlkem, že chudák Babiš, když chtěl dělat, to co dělal, čili exponenta zahraničního obchodu, musel spolupracovat. To je argument, jak noha! Kdybych já podepsal přihlášku do partaje a k estébákům, mohl jsem také být třeba mechanikem ČSA v New Yorku, nebo v Kanadě. Ale já jsem to neudělal, protože na to nemám žaludek.

Jedna bývalá stevardka, velká kamarádka mé někdejší ženy dělala předsedkyni KSČ stevardů a byla velmi snaživá a aktivní. Po roce 1990 seděla u nás doma a řekla památnou větu: „Teď jsme, Honzo, všichni na stejné startovní čáře a záleží na každém, jak je schopný!“
„Ivanko moje milá, nejsme všichni na stejné startovní čáře, někteří k ní mají blíž.“
„Jak to?“
„Ukaž mi jediného vedoucího pracovníka, jediného zástupce ČSA v zahraničí, jediného mechanika v zahraničí, kteří nebyli v KSČ! Pořád si to vy komunisti rozdáváte jen mezi sebou.“

Koukala tehdy velmi udiveně a nebyla sto mi odpovědět. Můj příbuzný, když byl v New Yorku jako mechanik, byl přesvědčený a všude to, vyprávěl, jak ho to štve, ale že nemají nikoho lepšího. V té době jsem pracoval u BA a poměry u ČSA mě byly celkem lhostejné. Když jsem se po roce 2006 vrátil k aerolince, pracoval jsem s bývalými kolegy mého příbuzného. Když zjistili, že jsme příbuzní, velmi ochotně mi vyprávěli o poměrech na provozu dálkových A 310. „Kamaráde, to byla výjezdní bolševická skupina, ta mezi sebe nikoho nepustila. Ti si to velmi pečlivě hlídali, aby mezi ně nikdo „bezpartijní“ nevlez i když všichni „hrdinně“ po roce 1990 zahazovali legitimace. Teprve, když toho lukrativního létání bylo už moc, dostalo se i na „obyčejné“. Jestli byl tvůj příbuzný dobrej v práci? Já nevím, já ho nikdy dělat neviděl!“

Kupodivu u British Airways se nekoukali na to, jestli jsem v nějaké partaji a tak jsem začal jezdit po světě. Čekal jsem sice až do dvaačtyřiceti, ale s čistým štítem. Výhodou bylo, že na rozdíl od bývalých kolegů jsem se nemusel bát, že mě někdo práskne. Také jsem pracoval sám a byl jsem závislý jen a jen na sobě, na manuálech a na Maintrolu v Londýně. Když stála v noci na ploše „má“ 767-300, byl jsem na denní ošetření sám. Pak přistál Airbus 310 ČSA a přijely na stejnou prohlídku dva autobusy mechaniků. Když stála obě letadla vedle sebe, A 310 šla mé 767 akorát tak ke křídlům (A 310 délka 47 metrů, Boeing 767-300 délka 55 metrů). Nepovažuji se za geniálního, probůh! Spíš mám dojem, že tam bylo pár lidí navíc. Také jsem při noční nepekl kuřata a nepil rum. Byl jsem rád, že jsem ráno mohl vypsat papíry, uvolnit letadlo k letu a poslat ho do vzduchu. Pak jsem se doškobrtal do postele a byl jsem rád, že jsem rád.

Ale to je dnes historie, Díky politickým šíbrům jsou aerolinie na pokraji krachu, mechaniky vyhodili a koronáč tomu dal ránu z milosti. Je mi to líto, přes všechna příkoří na mě činěná, jsem měl ČSA rád, ale ta firma v čele se soudruhem Šimáněm nemá nárok na život. Jestli Smartwings/ČSA dostanou od státu garanci úvěru, je to do nebe volající podvod a voliči Babiše by si měli konečně uvědomit koho volí!