Když jsem byl exkomunikován z „Neviditelného psa“, jako důvod bylo, že snižuji jinak vysokou úroveň tohoto periodika. Pravda, deset let nevadilo, že jsem psal, jak mi zobák narostl, ale najednou jsem byl přirovnáván k lidem, jako je Erik Tabery (Respekt) a Marek Stoniš (Reflex). To je prý novinářská žumpa. Popravdě, jsem rád a jsem na to hrdý, že jsem přirovnáván k takové „žumpě“, zejména, když to řekne člověk, který na „psa“ napíše možná jeden článek za rok.

Netuším, jak by se mělo psát o současné situaci, když kvůli volbám a pár podělaným hlasům, agent Bureš obětoval tento národ. Když potom viděl, co se stalo, zalezl a když už jeho mlčení bylo politicky neúnosné, vylezl a začal kňourat ve stylu „oni mě naváděli“. V létě, když o nic nešlo, se bil v prsa a vykřikoval, jak za dění v této republice přebírá politickou odpovědnost. Také šel tomuto národu příkladem, když prohlašoval, že se lidé mají rekreovat v naší republice a tak pomoci našemu skomírajícímu turistickému ruchu. A sám odjel na Krétu! Že prý měl ten zájezd již zaplacený! Miliardář a jeden propadlý zájezd by mu udělal díru do rozpočtu?

Upřímně, je mi z toho špatně. Vrchnost pořádá mejdany, ale na chudý lid musí být přísnost. Jak má plukovník Prymula požadovat „lock down“, když se svým kámošem jde do hospody, která má být zavřená a pak lže a vymlouvá se jako malý kluk.

Pane plukovníku, to jste voják? Jste obyčejná sračka! Co ty dva muže spojuje? Mafiána a lékaře? Jedině láska k penězům. Pan plukovník zapomněl, že čím je výš, tím je na něj víc vidět. Když měl své miliónové kšeftíky v Hradecké nemocnici, krom zaměstnanců to nikdo nevěděl. Ale zavřít všechny hospody a pak suveréně do jedné jít s tím, že se to nikdo nedozví, to nesvědčí o jeho inteligenci.

No, to jsem se dostal na úplné dno žumpy! A to jsem ještě nepsal o tom, jak pan prezident si lehl na zem, pardon, sesunul se na zem a kopal nožičkama, že oslavu 28. října chce a chce! A on je monarcha, tak může všechno! A kamarádovi Prymulovi chce dát vyznamenání, tak ať to nějak zařídí. Nezařídil! Za to si zařídil, že ho vyhodil Babiš z postu ministra!

Pryč od tohoto hnusu, o kterém jsme si mysleli, že je za námi. Ale papalášské manýry si novodobí vládci osvojili velmi rychle. A je úplně jedno, jestli Marek Prchal doporučí Burešovi, aby byl za lidového a vzal si rolák, že ho lidi budou mít zase rádi. Doufám, že ne. Za komunistů se tomu říkalo: „poučení z krizového vývoje“. To tady platí doslova.

Je krásný podzimní den. Neopouštím kutloch, pořádám si fotky a píšu knížku o prototypech letadel, která jsem po světě fotil. Když mě nic nenapadá, koukám se do zahrady a vzpomínám na moudrá slova Jana Wericha: „Koukám se, jak stromy na podzim opadávají, a hle, co to tam je? Zda vlajčička, či co? Ne, toť lístek poslední a on padá a jej pozoruji! Jak nádherně stromy na podzim umírají!“ Na tuto pitomost si vzpomenu každý podzim! Vloni jsem v tuto dobu kmital na letišti v Beauvais. Letos nic, jsem doma a jsem rád. Ne, že by mi bylo ve Francii špatně, ale doma je doma!

Už si nevyfotím krásnou alej starých stromů na cestě do Amiensu. Tak dlouho jsem se na to chystal, až jsem musel odjet a nejspíš se tam už nikdy nevrátím. Je to jen potvrzení přísloví, že, co můžeš udělat hned, neodkládej na zítřek. Ale tušil někdo z nás, že to takhle dopadne?

Tak Vám přeji, ať se Vám ta čínská sračka vyhne, kochejte se barvami podzimu a nenechte se rozhodit!