Mé zaměstnání mě jednou zaválo do Agadiru, což je letiště na jihu Maroka. Kapitán Big Brian se zhrozil: „Cože, kde jsi to byl, v Agadiru? V té strašné zadeli? A kdo tě tam poslal?“
„Thompson potřeboval mechanika pro své letadlo, proč?“
„Jednou jsme tam vezli 360 koupáků... Nasadili jsme na přistání, dráha v dohledu. Najednou všechno zhaslo, tma, jak v řiti. Povídám, něco se děje, všechno zhaslo, volám rádiem, co se děje, žádná odpověď - opakujeme! Malé klapky. Protáhl jsem Jumbo kolem nádražní budovy. Pravá zatáčka, voláme operačku v Londýně jestli netuší, co se tady děje. O ničem nevíme, zkoušíme se spojit s Agadir Control, ale nikdo to tam nebere. Měli jsme ještě nějaké palivo, tak jsme vyčkávali. Nakonec jsem se rozhodl, že to otočíme do Casablanky. Když jsme se otáčeli směr Casablanka, najednou se letiště rozzářilo, dráha se rozsvítila, v rádiu se ozvalo Speedbird 321 máte volno na přistání. Po vyjetí z dráhy točte na stojánku dvacet dva. Byl jsem jak opařený! Co to mělo být? Po dosednutí jsme rolovali před budovu, kde na nás čekala druhá posádka, která měla letadlo odvézt do Londýna.“
„Stál tu s námi takový veselý chlapík, kouřil a vyprávěl nám hrdinné příběhy. Když jsme viděli, jak to tady brousíte, zeptali jsme se ho: kdo je na věži? Nikdo, proč? Já jsem všechno vypnul a šel jsem si s vámi zakouřit! Kapitán ho chytil pod krkem a dokopal ho na věž, aby to všechno zase zapnul. A řval na něj, jestli si uvědomuje, že v tom letadle je 360 cestujlících a utahaná posádka!“
„Jo, fakt jsou jiní! Mě měli vozit ráno od letadla do hotelu. Měl jsem nasmlouvané, firmou placené auto. Pokaždé se mě snažili po příjezdu do hotelu obrat o peníze. Stačilo, vyndat telefon a řidič zmizel jak pára nad hrncem. Musel jsem si brát z letiště vozík s vercajkem. Jedině, že bych si chtěl druhý den koupit nářadí za několik set dolarů na místním trhu, takže jsem si musel brát nářadí na hotel. Snídaně, i když byla v ceně, nikdy nebyla. Když jsem konečně v této řiti končil, posádka se mě ptala, co bych chtěl na cestu. Hele, je to šest hodin letu! My ti něco koupíme, jo?
Přijel jsem na letiště, táhnul jsem kufr s nářadím a s oblečením. V ruce jsem měl pas. Nikde nikdo! Když jsem byl skoro u letadla, ozvalo se za mnou: Hallo monsieur, hallo! Zastavil jsem se na liduprázdném letišti, policajt mě doběhl, vytáhl razítko a dal mi razítko do pasu. Tedy - neobtěžoval se přetočit datumku, takže jsem odlétal před tím, než jsem přiletěl… Jsou jiní.
Za to přijel k letadlu dispečer, co budu potřebovat. Pozemní zdroj, vodu, toalety atd. Nezařídil vůbec nic. Letadlo jsem nahodil z baterek. Posádka si vodu sehnala. Zato před odletem se tam objevil s papírem, abych ohodnotil jeho práci. Hnal jsem ho jak s keserem!
Mám dojem, že nejsem rasista, ale oddechl jsem si, když se kolečka odlepila od betonu Agadiru a těšil jsem se na cestu domů přes Talin.“
Potvrdilo se, že všude dobře, doma nejlépe! Takže rasista? Ne! Teď sedím doma, koukám, jak venku leje, Honza mi říkal jak měnil hydraulické čerpadlo na Airbusu, to se mě už netýká.
Tak se mějte hezky a držte se!