K tomuto úvodu mě donutil rozhovor s Olgou Matuškovou, která zcela nevybíravě napadla Martinu Formanovou. Přesvědčení hloupé bývalé zpěvačky, že ona ví všechno nejlíp a jen ten její názor je ten správný, mi připomnělo, kterak můj někdejší kamarád žijící v USA, byl mým kamarádem do té doby, dokud mi před našimi volbami nezačal zasvěceně líčit, jak to tady dá Babiš konečně do pořádku (asi před pěti léty). Řekl jsem mu, zda si pamatuje české pořekadlo, v němž zloděj křičí: chyťte zloděje. Dost dobře jsem nechápal jeho nenávist ke Kalouskovi: „Nepiju alkohol, ale až konečně Kalouska sestřelí a vyrazí z vlády i z parlamentu, poprvé se ožeru!“
„Proč, proboha, co ti udělal? Když nic jiného, mluví bez papíru a česky!“ Pak ještě napsal blábol o Gripenech. O letadlech toho ví tolik, jako já o neurochirurgii… Protože jsem s ním nesouhlasil a protože většina emigrantů má dojem, že jen ta jejich pravda je ta správná a člověk, který nežije ve Státech ví o světě kulové. Od té doby se mnou nemluví. Jak říkala Zuzana: „Trvalo mu to dost dlouho, než jeho emigrantský komplex vyplul nahoru!“
A tak, když s takovými lidmi bezvýhradně souhlasíte, je to fajn a když je ještě obdivujete a čechráte jim jejich ego, jsou skvělí.
Také jsem opravdu velmi alergický na větu: „To víš, to je jen u nás ve Státech, to v Česku neznáte.“ Jistě spoustu věcí neznám a býval jsem v New Yorku, Montralu a Torontu každý měsíc. Mám ta města rád, ale rozhodně bych si nedovolil někomu místnímu vykládat, jak to tam chodí. Od jisté doby jsem se raději stýkal s místními, než s lidmi z Čech, abych nemusel poslouchat přednášky o tom, jak jsme tady blbí a oni jak jsou skvělí.
Napsal mi před léty člověk žijící na Aljašce. Poslal mi své fotky letadel a přírody a musím říct, že fotí skvěle. Pak mě začal poučovat o politice, zbraních, respektive o jejich svobodném nošení. To je vůbec zajímavý aspekt naší emigrace. Moji někdejší kamarádi a kolegové se mi předváděli, jaké mají zbraně. Vrcholem bylo, když mi Michal ukazoval nálepku na autě National Riffle Association: „Toho se každý negr bojí, to musíš mít na autě!“
Nepochopil jsem to! Další kolega chodí ve stetsonu a kovbojských botách i spát a samozřejmě má i zbraň.
Koupil jsem si v USA v aukci teréňák. Když ho přivezli do Čech, můj Honza se smál. „Co je?“
„Jak říkával nebožtík Michal: každý negr se tě bude bát!“
„Proboha, proč?“
„Tak se podívej na přední sklo.“ Tam trůnila nálepka NRA! I s pořadovým číslem. Netuším kolik černochů projde za rok naší slepou ulicí, ale věřím tomu, že když z dálky uvidí tu nálepku, přejdou na druhou stranu ulice ke Sběrným surovinám, které jsou třicet let zavřené…
Je podzim. Při té příležitosti jsem si vzpomněl, jak jsem za mlhavých podzimních rán sedával na molu v New Jersey a popíjel jsem kafe z kelímku a koukal jsem se na probouzející Mannhattan. Připadal jsem si docela jako Američan a i když mi tam Dvojčata chyběla, mělo to svou poesii. Dnes díky koronáči mohu akorát tak k Andělu a tak sedím raději na zahradě a vdechuji podzimní vůně a kafe mám v opravdovém hrnku!