Kol kolem řádí čínský virus, což je mimochodem asi to jediné, co jsme z Číny dostali zadarmo. Bojím se na sebe pouštět televizi, neboť začínám ze zpráv trochu šílet, protože 90 % zpráv se týká této choroby. Mám dojem, že bych mohl směle graduovat na fakultě infekčních onemocnění, jestliže taková je. Zbývajících 20 % zpráv se zabývá tím, kdo bude v Americe prezidentem. Býval jsem v Americe často a jsou místa, která se mi tam líbí a kam bych se rád vracel. Mám rád americká auta a letadla. Ale, nezlobte se, kdo bude v USA prezidentem, to je mi pumpička! Jestli trochu sklerotický stařík, nebo kašpar Trump. Je mi akorát záhadou, proč si tak ohromný národ vybere ze svého středu zrovna takové podivné lidi.

Vraťme se ke koronáči. Je to zcela určitě pěkný sajrajt, ostatně jako většina věcí z Číny. Herec Čtvrtníček měl velmi těžký průběh této nemoci . Pak velmi podrobně popsal průběh choroby, aby lidi varoval před podceňováním tohoto sajrajtu. Poté vyšel článek od Klause, bývalého prezidenta. Tento pán na staré kolena (80) chce na sebe mermomocí upozornit a tak plácá totální pitomosti. Druhdy snad schopný ekonom, postižený patrně stařeckou demencí, se rád projevuje na veřejnosti. A tak vyprávěl, jak COVID je jen taková chřipečka, ale levičáci a havloidi z toho dělají problém, aby na sebe upozornili.
Po tomto blábolu Čtvrtníček vystoupil v televizi Seznam a žádal odchytovou službu, aby odchytla magora Klause a odvezla ho do kafilerie. S tím nemohu než souhlasit! Neví stařec, co činí!

Jakoby to nebylo málo, tento týden někdejší prezident vypustil z huby další neuvěřitelný blábol: „Zásadně nenosím roušku. I uctít památku 28. října jsem byl bez roušky. Roušku nosí jen vítači migrantů!“ To, že tento člověk zcela nezodpovědně prská kolem sebe a protože nemá roušku, jeho vlezdorpdelisti, kterými se obklopil, to od něj schytají. To, že nedodržuje vládní nařízení o shromažďování, je jeho věc. Ostatně mafián Faltýnek si s tím také nedělá těžkou hlavu, Andrejko ho vždy podrží. Ale poněkud mi uniká spojitost mezi nošením roušek a vítáním migrantů.

Má někdejší kolegyně Miládka, kterou mám velice rád, mi do telefonu vyprávěla, jak je nošení roušek skvělá věc: „Mé jiskrné a mladistvé oko září a ta stará a vrásčitá huba není vidět!“ Tak mne napadlo, že na nošení roušky vydělá i mladý Klaus! Ale jeho Trikoloře to naštěstí stejně nepomohlo.

Na začátku tohoto roku jsem seděl v mém francouzském domově a ani ve snu by mě nenapadlo, že za půl roku bude všechno jinak. Plánoval jsem si, že musím nějakou středu zase zajet do muzea v Le Bourget. Ve středu jsem měl letadlo ráno a večer a přes den jsem měl volno na výlety. Nestačil jsem to, ani jsem nestačil vyfotit jarní rozkvétání alejí kolem silnic v Picardii. Byl jsem rád, že jsem se na začátku dubna dostal autobusem do Prahy. Měl jsem dojem, že to šílenství pomine a já se vrátím. Prdlajs! Nic nepominulo, vše trvá! Před týdnem mi paní domácí poslala balík mých věcí, které jsem tam nechal v bláhové naději, že se za pár dní vrátím.

Abych se nezbláznil, chodím na procházky. Tahám s sebou foťák. Ovšem nefotím letadla, ale podzimní krajinu. Jak říkával Werich: „Když z jara, tak fujara, když podzim, tak fupodzim!“
Na Petříně je kavárna, dnes jen okénko. A tam prodávají skvělou kávu. Tak jsme seděli venku na lavičce a pili jsme to kafe a koukali jsme na děti, které se tam honily, jako by se nic nedělo. Konečně jsem vypadl mezi lidi. A bylo mi dobře. Jinak by mi z toho hráblo!