Od dětství miluji Vánoce. Užívám s i přípravu. Skoro dvacet let se scházíme k výrobě nepečeného pečiva. Tento zdánlivý protimluv v sobě skrývá výrobu vosích hnízd, rumových koulí a vaječného koňaku. Tyto pravidelné předvánoční mejdany měly i svou genezi. Začali jsme u Zuzany v Dejvicích. Věděli jsme oba o výrobě těchto dobrot houby. A tak jsme použili systém „přítel na telefonu“. To jsme zavolali Dáše, Tošiho manželce, která uměla vyrábět neuvěřitelné vánoční pečivo. Měla, na rozdíl ode mne, dar těsta. Dělala tak skvělé cukroví, že mě jednou napadlo ji poprosit, jestli by neudělala ukázku pro mého anglického přítele. Před vánocemi jsem létal do Londýna na tzv. doletnou, tj. oslavu zakončení sezóny. Šéfpilot, u kterého jsem vždy bydlel, měl všechno nač si člověk vzpomněl. Je to velice bohatý člověk z diplomatické rodiny a takovým se strašně těžko vybírají dárky. Ale české vánoční cukroví, to určitě nezná. Jednou jsem tam musel zůstat přes vánoce a měl jsem tu „čest“ ochutnat jejich kupované cukroví. Co vám budu povídat, děs, běs!

Dáša upekla ukázku toho nejlepšího, co uměla. Zabalili jsme to do krásné krabice a byli jsme zvědaví, jak to dopadne. Po příletu jsem předal paní domu krabici s cukrovím s tím, že to je na Christmas Eve table. „Samozřejmě, Rogere, ne abys na to sáhl!“ Večer jsem šel před dům nadýchat se vzduchu a se Zuzanou si vykouřit doutník, tedy ona cigaretu a já slavnostní doutník (jsem jinak nekuřák). Když jsem šel domů, viděl jsem, jak se v knihovně svítí. Nakoukl jsem pootevřenými dveřmi a viděl jsem kamaráda, jak krade cukroví z krabice a cpe si ho do pusy. „Ale pane kapitáne, to vám na Štědrý večer nic nezbyde!“
„Kristepane, to je dobrota! To fakt dělala ta vaše příbuzná? Nevím, jak to ubráním, aby to zbylo na štědrý den!“

Tehdy nám přítel, vlastně přítelkyně přes telefon říkala krok za krokem, jak se taková věc dělá. Váhové poměry, postupy, prostě všechno. Příští rok se toho Dáša s Tošim účastnili osobně a založili jsme tak tradici. Zuzana se ještě pod dozorem Dáši snažila upéct pracny a rohlíčky. Dáša měla s námi boží trpělivost.

Bohužel, Dáša nás před šesti léty navždy opustila a tak je to dnes vlastně jako Dášin memoriál. Zároveň Zuzana slaví narozeniny. S těmi narozeninami vám musím něco říct. Jednou doletná v Londýně vyšla akorát na Zuzaniny narozeniny. Seděli jsme ve Fox and hound. Krb krásně plápolal, kamarádi Zuzaně blahopřáli, ona byla dojatá. Já jsem se rozpovídal: „Zuzana je z Teplic. Oni ji tam našli v povianu na schodech do kostela. V prosinci je u nás mráz a tak čerstvě narozené batolátko policajti odvezli do nemocnice. Tam měla noční službu doktorka Dvořáková a ta se miminka ujala. Vyšetřila ho a už si ho nechala a to je naše Zuzanka!“ Všichni, kamarádky a kamarádi byli dojati tou historkou. Víno teklo proudem.

Přijeli jsme domů do Prahy a několik dní po návratu nás navštívila Zuzanina matka. Pravda, šla z vinárny, takže mysl paní doktorky nebyla nejsvěžejší. Zuzanu nenapadlo nic lepšího, než, že mamince začala vyprávět, jak jsem z ní udělal v Anglii „Rozinu sebrance“. Jak ji všichni litovali, ale, že vlastně měla štěstí v neštěstí, když se jí ujala paní primářka.
„Proboha, co to je za blbost, cos jim to povídal za kraviny, to víš, že je Zuzana má dcera! Počkej, kdy ses to vlastně narodila? Pátého, nebo šestého?“
„No hlavně, že já jsem si vymýšlel, když ani nevíte, kdy se narodila!“

Když jsme se přestěhovali ke mně domů na Smíchov, rozrostl se náš tým o Petra (znalce bulharských vín), mého syna, později i jeho ženy. Ta mimochodem dělá také neuvěřitelně dobré cukroví a dorty. Pak se narodila Amálka a před třemi roky Honzík. Když hlídám Amálku o prázdninách, tak mi pomáhá vařit a včera poprvé pomáhal (a vydatně) i Honzík. Mám pidi kuchyň a tam se připravuje vaječňák. Tam se nacpeme s Tošim ,  Petrem a Honzou. Amálka, kterou jsme už před léty pasovali na kluka, nám trochu povyrostla a tak v osmi létech musí na kuchyňské lince sedět, nebo stát. Recept na vaječňák, ten původní, jsem psal poněkud opojený rumem, tak jsem napsal: „pět žloudků“.
„Ty vole, žloutek se píše s t a ne s d!“ Napsal jsem k tomu vysvětlivku: šipku k d a text: žloudek je žludý!
„Ty si ale blb!“ - Tak jsem k tomu ještě napsal: psáno jednou rukou! Abych vysvětlil, proč je to naškrábáno. Tento recept se jednou za rok vyndává z trezoru, kde je uložen spolu s korunovačními klenoty.

Recept je opět uložen, zdevastovaný byt uklizen a já se zase těším na příští rok! Moc jsem si to užil.