Několikrát jsem se zmínil o tom, jak mám při vaření puštěné rádio. Měl jsem kdysi naladěný Český rozhlas dvojku, kde byla přijatelná směs hudby a mluveného slova. Pak z neznámých důvodů změnili vysílací schéma a dobu před polednem zcela opanovala Tereza Kostková. Je krásná, což v rozhlase není vidět, ale je neskutečně hloupá, což je bohužel slyšet. Před tím se v tuto dobu moderátoři střídali, jenže když tam zbyla jen tato neustále se smějící blbka, přeladil jsem na zpravodajskou stanici Český rozhlas plus, kde nehrají, ale je to veskrze zajímavé vysílání. Dnes se doba vrátila k anekdotě: Otevřu televizi - koronáč, otevřu rádio - koronáč, mám strach otevřít lednici! Takže i tuto stanici musím vypínat, když je tam přemíra covidu. Odevšud na frustrovaného člověka padají pandemické příběhy o tom kolik je mrtvých, kolik nakažených a jak to bude ještě horší. Patřím do ohrožené skupiny: je mi přes sedmdesát, mám nadváhu, cukrovku a vysoký tlak. Podle našich veselých a optimistických zpravodajství by bylo na čase se smířit s bohem, navštívit notáře, hezky se obléci a čekat. A nebo - hovno! Omlouvám se za toto nevhodné slovo, ale vhodnější mě nenapadá. Naštěstí nemám hospodu, leteckou společnost ani turistickou kancelář či hotel. Takže jen udiveně koukám, jak náš prime ministr plácá svou hatmatilkou nesmysly jak nastrčil na špatné zprávy místo sebe ministra zdravotnictví, což je tentokrát svědomitý a slušný lékař, a já ho upřímně lituji. On skutečně podle svého mínění a svědomí bojuje s pandemií, do toho mu skočí Bureš a začne žvanit o tom „jak mu volala jedna paný a šíkala, že se chce nechat osčíhat a jak to má udělat? Tak to tý paný musíme umožnit!“ Pak hovoří umaštěný důchodce v Kaufland dress codu - kapsáče a rybářská vesta, o tom, jak Babiš je jediný, který na nás myslí. Do toho ještě zasáhne ministr přes všechno Havlíček a teta Alena z Brna. A ministr zdravotnictví je ten zlý a ošklivý, on ten moula jen chce, aby ty sračky pokud možno zmizely.

Kdosi nedávno řekl, že jednání naší vlády mu připomíná Homera Simpsona, jak řídí atomovou elektrárnu.

Nevím jak vy, ale mě když začne zpravodajství o covidu lézt na mozek a derou se mi do hlavy černé myšlenky, sednu si do auta a jedu někam. Nikam nemohu, do hospody ani za kamarády, tak se jedu jen tak projet. Pak někde, kde se mi to líbí, zastavím a jdu se projít. Ten čínský sajrajt naštěstí nezničil naši zem. Takhle jsem byl třeba před měsícem v Nové Bystřici a na Landštejně. Je to od Prahy daleko, muzeum amerických aut v Nové Bystřici je sice zavřené, ale Pavel Janouš ho přestavuje a připravuje pro novou sezónu. Vpustil mne a já se kochal. Procházel jsem prázdným muzeem a bylo mi dobře! Zuzana mrzla v zavřené kavárně, ale vybrala mi dva angličáky k Vánocům, určitě krásné. Pak jsme jeli na Landštejn, což je nádherná zřícenina, kde jsem trávil svou pubertu.

Bylo pod mrakem, stál jsem opřený o auto a koukal na hrad. Hrad se tyčil proti podzimní šedivé obloze. Bylo mi v tu chvíli jen dvanáct a miloval jsem Zuzanu Benešovou. U Petra Vermouzka jsme si dali čaj a vyrazili jsme nádhernou podzimní krajinou zpět do Prahy. Ten umaštěný dědek v kapsáčích by takovou blbost neudělal, aby jel 320 kilometrů pro dva angličáky a čaj!

Netuším který dramaturg sestavuje pořady v mé oblíbené stanici. Ale když večer posloucháte pořad, kde jakýsi vědec vypráví o tom jak je covid nebezpečný a jak s největší pravděpodobností zemřeme a pak je četba na pokračování o tom, jak v roce 2100 ledy roztají, všichni se buď utopíme, nebo umřeme žízní a vedrem. Po takové dávce optimismu si člověk musí pustit Evu a Vaška, nebo Michala Davida, políbit portrét Zemana, velkého státníka, vyndat zbraň a zastřelit se!

Nepropadejte černým myšlenkám!