Praha šla vlastní cestou. Tou nejlevnější. Proč budovat na konečných stanicích metra parkoviště pro mimopražské? Těch je díky cenám bytů v hlavním městě stále víc a víc. Budování parkoviště stojí peníze, a potom - pozemky se dají zašmelit developerům, kteří na nich postaví domy, ve kterých nikdo nebydlí, protože na to lidé nemají. Byty kupuje ruská mafie. U nás v Košířích se staví na plné pecky, ale večer jsou okna bytů tmavá, protože v nich nikdo nebydlí.
A tak vznikl výše uvedený spolek „Parkuj v klidu“. Původně měl regulovat jen parkování ve středu města. To bych za určitých podmínek i pochopil. Jenže pak se toho chytly i okrajové části hlavního města, protože je to dobrý bussines. „Kasa cink“ se tomuto jevu říká. U stanic metra, či autobusů, kde mimopražští odkládají svá auta když jedou za prací, by se to dalo i pochopit. Jenže firma El todo načmárala parkovací zóny všude. Jejich majstrštik je placené parkování na soukromém pozemku. I když je mi jasné, že jim k tomu musel někdo dát podklady, podle nichž to udělali. A ten někdo se ani neobtěžoval nahlédnout do katastru. Bydlím ve slepé ulici, která končí schody. Na jedné straně je stráň, na druhé prvorepublikové vilky. Projede tady tak jedno, nebo dvě auta za den a to jsou sousedi. Metro i autobus jsou daleko. Ale přesto tady zóny namalovali. Proč? Inu, „kasa cink“! O ulici níž dokonce namalovali zóny v zatáčce a v křižovatce, kde by nenapadlo parkovat ani blbce. Ale blbec z místního ouřadu to navrhnul! Pro něj asi předpisy neplatí.
Musel jsem se smířit se skutečností, že námi zvolení zastupitelé dělají všechno proto, aby nám to znechutili a k příštím volbám jsme už nešli.
Nicméně jsem musel na ouřad Prahy 5 zaplatit poplatek za to, že smím parkovat své auto před vlastním domem. Díky covidu pracují ouředníci dva dny v týdnu a jen pět hodin. Je to podle usnesení vlády ČR z 20. 12. 2020 č. 1379. Jinak jsou dámy doma na home office. Co doma řeší za plný plat, to mi není jasné. Možná, že si s angličáky dělají na koberci ulice a tam mají cvičné zóny. A tím významně zabraňují šíření čínského sajrajtu.
Přišel jsem před ouřad a tam fronta 35 lidí. Sice se smí shromažďovat pouze dva lidé anebo členové dvou rodin. Rozhodně to nebyla rodina Červeňákových s rodinou Deméterových. Ve středu pracují ouředníci jen odpoledne (pět hodin!). To tam bylo „jen“ 25 lidí. Čekal jsem 45 minut a fronta se nehnula. Zeptal jsem se pána, který stál před dveřmi ouřadu, jak dlouho tam stojí: „Hodinu a nikdo nevešel ani nevyšel!“ Vzdal jsem to a šel jsem domů. Pokorně, nikoliv dobrovolně, chci nacpat ouřadu své peníze a oni mi to ani neumožní! O možnosti zaplatit v jednadvacátém století parkovací poplatky počítačem se stránky ouřadu Prahy 5 nezmiňují. A přitom to jde!
Nakonec jsem další pondělí vystál hodinovou frontu, bylo přede mnou pět lidí, a dosáhnul jsem kýženého. Samotný výkon registrace trval asi pět minut. Viděl jsem tam tři dámy: jedna pracovala a dvě popíjely kávu. Chápu, že když pracují deset hodin týdně, tak mají nárok na odpočinek.
„No vidíte, ani to nebolelo a jako důchodce to máte za 420 korun na rok!“
„Kolik se platí za další auto?“
„To už je za sedm tisíc“
„A já jich mám šest. Co veteránská čísla? Také nic?“
„Tak to máte blbý, pane!“
Přišel jsem domů rozzuřený a napsal jsem stížnosti na všechny možné strany: starostce, tajemnici, její zástupkyni, ombudsmanovi a na podatelnu. Ombudsman to bude řešit, a z podatelny jsem dostal dopis plný frází. Starostku a ostatní zajímají voliči jen když jsou volby.
Nejspíš vás to, co jsem napsal, ani nezajímá, ale tento rok budou volby, tak vzpomeňte, jak s vámi jednal ouřad za vaše peníze! A podnik „Parkuj v klidu“ by se měl přejmenovat „Jak nasrat co nejvíc lidí“!
