Sněží! Ani ouředníka by takové počasí do ouřadu nevyhnalo. Psal jsem, kterak jsem se snažil zaplatit poplatek za to, že mohu parkovat se svým autem na ulici kde bydlím pouhých sedmdesát let. Také jsem se ptal ouřadu Prahy 5, co dělají jejich úřednice, když jsou v práci jen deset hodin za týden. Od jakési magistry se mi dostalo ujištění, že i doma dřou jako koně: „vyřizují agendu a telefonické dotazy“! Vzpomněl jsem si, jak jsem musel za jakéhokoliv počasí běhat po ploše letiště a připravovat letadla k letu. A nikdo se mě neptal, jestli nejsem náhodou unavený, nebo, nedej bože, abych se šel usušit a ohřát. A modlil jsem se, abych nemusel měnit kolo podvozku, protože to si člověk musel do ledové břečky kleknout, aby letadlo vyheveroval, povolil kolo a sundal a nandal nové. Jak se říká v erotických inzerátech: „plné vyžití“. Léta jsem úřad nepotřeboval, až teď. A doufám, že ho zase nebudu dlouho potřebovat. Jak mi říkal jeden kamarád: „Kdybys v páté třídě zabral, mohl jsi být též Ouředníkem!“ Jenže mě by to nebavilo!

Tak jsem raději v takovém počasí chodil v mokrých botách po ploše letiště. Odmrazování letadel, to byla ta pravá erotika! Pamatuji si na své začátky na startu. Letadla se odmrazovala kapalinou OK62, což byla směs glykolu a vody. Možná, že tam byl ještě nějaký sajrajt. Bylo to v době, než ČSA koupily Airbusy a s těmi přišla odmrazovací děla s horkou kapalinou. V sedmdesátých a osmdesátých létech jsme měli na odmrazení obyčejný kropičák Škodu 706 RTO, kterými se kropily ulice. Ty naše měly na cisterně plošinu z latí ohraničenou zábradlím. Na této plošině jsme stáli a odmrazovali jsme letadla ráhny, jakými se stříkají stromy v parcích. Čůrkem studené kapaliny jsme se snažili rozrušit ledovou, či sněhovou krustu. Vrstvu sněhu jsme před tím stáhli hrably s gumou na konci, abychom neodřeli lak letadel. Odmrazení takové dvaašedesátky trvalo kolem půlhodiny. Na sobě jsme měli bagristické vaťáky, které měly tu dobrou vlastnost, že sníh na nich zůstával a postupně se z toho stávala vlhká houžev. Že bychom to měli kde usušit, o tom se nám mohlo tak akorát zdát. Když sněžilo celý den, bylo to opravdové „žrádlo“. Díky těmto polním podmínkám má nejtěžší choroba byla rýma. Krom infarktu, ale to nemělo nic společného s mou prací, krom stresu.

S příchodem A 310 musely aerolinie koupit skutečná odmrazovací zařízení. Jednak proto, že situace už nebyla udržitelná a zahraniční společnosti odmítaly platit za neuvěřitelné odmrazování. Krom toho glykol nebyl zrovna ekologický. Sice celý start měl kapalinu OK62 v chladičích svých aut, ale díky tomu, že při odmrazování jsme dýchali aerosol z odmrazovačky, jsme všichni měli průjem. Kromě Čmolíka, ten měl zácpu, ale toho vlastně nikdy nikdo nahoře na autě neviděl.

Nová odmrazovací auta byly americké Fordy F700 s automatickou převodovkou. V době smradlavých a kouřících Avií úplný zázrak. Na hydraulickém rameni byla kabinka, odkud jsme ovládali dělo, které chrlilo horkou kapalinu typ 1. Letadlo bylo odmrazené během pár minut. Díky otočnému ramenu jsme dosáhli všude.

Když jsem odešel k British Airways, požadavek EASY byl striktní - na odmrazování letadel se musela používat kapalina typ 2. To byla tekutá plastická hmota, která vytvořila na křídle vrstvičku několika mikronů a ta podle meteorologických podmínek vydržela na křídlech a ocasních plochách 20-30 minut. Napřed se letadlo umyje vodou ředěnou horkou kapalinou a pak se na to nenese 100% kapalina.

V ideálních podmínkách je to celkem brnkačka. Odmrazoval jsem Jumbo China Airlines. Respektive to dělalo odmrazovací oddělení a já jsem byl pod letadlem se sluchátky na uších ve spojení s posádkou. Boeing 747 se odmrazuje dvěma auty najednou. Na odmrazování jsou na Ruzyni vyhrazené zvláštní stojánky, kde se kapalina jímá kanalizací do zvláštních nádrží, aby neznečistila spodní vody. Tedy taková je teorie. Když se používala barvená kapalina, zhnědnul rybník v Kněževsi.

Stál jsem pod Jumbem ve vánici a těšil jsem se na čaj, který si pak dám. „Pánové, odmrazování skončilo, můžete požádat o povolení startu!“
„Nemůžeme, dráha zase zapadla, znovu jí uklízejí.“ Mezi tím Jumbo zase potřebovalo odmrazit. Kluci přijeli a znovu začali letadlo odmrazovat. Pak zase zapadla dráha! Třikrát se to opakovalo. Já jsem stál schoulený do klubíčka u příďového podvozku a byla mi strašná zima. Nakonec 747 požádala o povolení vytažení vztlakových klapek, aby s nimi nenabourali do odmrazovacího zařízení.
„Area around airchraft is clear! No de-icing rigs.“ Kapitán se omluvil, že to tak dlouho trvalo, trochu přidal plyn a vjel na dráhu. Zimou bych brečel, ale stejně na Jumbo s vytaženými klapkami je nádherný pohled i v těch sračkách!

To je historie - dnes akorát tak ometu auto a nebo jsem zalezlý doma v teple a nevytáhnu nos. Ale stejně závidím klukům, kteří mohou být u letadel.