Načež na nás vlítla Zuzana: „Neřvěte vy pitomci a nehulte, je to cítit po mašině!“
„Když jsi tak chytrá, tak nám řekni, jak se tam dostaneme, když letiště je támhle to mrňavý dole!“
Brašulje prohlásil: „Tatínku, beru to do teplejch, smrt rozdala karty!“ Vypnul autopilota a předpisově klesal na letiště Dorval. Řehtali jsme se jako koně. Zuzana zabouchla dveře kokpitu se slovy: „Proč létám s takovýma magorama!“
„Protože nás máš ráda!“
Užil jsem si s nimi náramnou legraci. V muzeu v Rockliffe jsme potkali školáčky u MiGa 15 a průvodce dětem vyprávěl cosi o korejské válce. Taťulda se postavil před MiGa a anglicky povídá dětičkám: „Na tomto typu létala má matka, milé děti! Říkali jí Babička Top Gun!“ Paní učitelka dostala stejný vyjevený výraz do obličeje, jaký měly děti. Taťulda zcela výjimečně nekecal. Pak už se nedal zastavit a vyprávěl dětem, že jeho maminka byla první žena v našem letectvu, která létala patnáctku.
„Děti, zdalipak víte, jak se vybírá patnáctka, když se dostane do ploché vývrtky? Nevíte? No bagrem přeci!“
„Taťuldo, prosím tě pojď, nebo to napíšou do slohu“
„Ale já mám ještě mnoho jiných zábavných historek!“ Rozloučili jsme se se školou a táhli jsme tatínka pryč.
Večery jsme trávili v hotelu, kde jsem vařil, Zuzana dělala saláty a tatínek a bratr nalévali. Ostatní stevardky se napřed frněly, že drží tajli. Ale pak se na to vrhly, že je tatínek musel odhánět, aby mu nevypily sůsek. „Ten je vždycky kapitána, to si pamatujte, nebo si budu stěžovat na inspekci. Co se dneska učí? Žádnou úctu nemají ke stáří!“
Jednou s námi letěla skupina letušek typu wau. Nafrněné a vznešené. Přišly večer za Zuzanou, jestli náhodou neví, kde je v Torontu jakýsi podnik, kde je do půlnoci pánský a dámský striptýz a po půlnoci je tam swingers party. „To tedy fakt netuším.“
„Ale to musíš znát, tys tam nikdy nebyla?“
Při večeři jsme to vyprávěli tatínkovi, ten se začal dusit chlebem: „Vidíš a já jsem si doteď myslel, že se tam tančí swing a ono se tam šuká? To jsou věci! Máte nalito?“
Bývala to strašná sranda, když jsme stoupali na vrchol kopce Mont Royal, čili na Petřín v Kanadě. Nahoře bylo piknikové místo. „Ty vole a bez kyslíku! Honem mi dejte napít, nebo si najděte jiného kapitána!“ Tam jsme se rozložili táborem a vybalili jsme kuřata, bagety, sklenice a víno a bylo nám dobře! Byli jsme skoro jako tři mušketýři v La Rochelle, ti měli šest pistolí bílého vína a kuřata. A ubránili La Rochelle, stejně jako jsme my ubránili Montreal. Při tom jsme vyprávěli letecké historky a lhali jsme, až se nám od huby prášilo.
„Jo Francie, tam jsem byl v Toulouse na školení na Airbus a naučil jsem se tam francouzsky. Mám totiž talent na jazyky, děti moje. Abych to upřesnil, naučil jsem se dvě důležitá slova: merde, což znamená hovno (nejdůležitější slovo ve francouzštině) a attention pigeon!“ Jelikož jsme bránili Montreal delší dobu, mluvil tatínek sice perfektní francouzštinou, ale hodně nahlas, dalo by se říci, že řval. Šla okolo jakási dáma a na zvolání „attention pigeon!“ se zastavila a na zařvání „attention merde!“ si pozorně si prohlédla kam šlape. Když jí došlo, že to nebylo myšleno jako varování, že to řvou chrabří obránci Montrealu, popřála nám hezký den a šla dál.
Užili jsme si při našich cestách mnoho srandy a tak si to musíme teď, v dobách krizových připomínat a bojovat tak proti malomyslnosti!
