Jak jsem se několikrát zmínil, dělám knížku o prototypech letadel, která jsem různě po světě fotografoval. Nejsem systematik a mám ve všem neuspořádaný pořádek, lidově řečeno bordel. Spoustu času při tvorbě této knížky trávím tím, že hledám nějakou fotku, o které jsem si byl jistý, že jsem ji dělal, a že ji musím někde mít. Negativy a fotky mám na dvou místech: v Dejvicích a u sebe doma. Někdy mám dojem, že existuje černá díra i u mne doma a tam nenávratně věci mizí. Zuzana má teorii čudu. Čud je synonymum pro černou díru v domácím pojetí. Čud věci bere. Něco nemůžete najít - prostě to zmizí. Je to v čudu. Ale může se stát, že čud je už plný a věc vydá. Ta se najednou a zcela nečekaně objeví. Příklad: Před několika léty sněžilo a já jsem časně ráno odcházel do práce. Vzal jsem si klíčky od Suburbana, což je velký americký teréňák nesmírně vhodný do sněhu. Přišel jsem k autu, chci otevřít a vyndat smetáček, abych mohl auto omést. Klíčky nikde! Byl jsem si jistý, že jsem si je bral! Sakra! Musel jsem domů pro klíčky od jiného auta, abych se dostal na letiště. Z práce jsem volal Zuzaně co se mi stalo. Zuzana rozhrabala sníh kolem auta a nenašla nic. Švagr Tonda vzal hrábě a zkoušel klíčky najít. Nic! Když sníh roztál, našel jsem ve schránce obálku a v ní byly klíčky s dopisem: „Asi to budou Vaše klíčky, pane Čechu!“ Sousedka je našla, když byla s dětmi na procházce, ležet u auta. Čud je vydal. Můj syn si potřeboval Suburbana půjčit, aby mi mohl přivézt dárek - betonový venkovní gril. Dal jsem mu klíčky a papíry od auta. Auto mi vrátil. Protože jsme se v den vrácení auta trochu hodně nametli, bylo mi totiž šedesát, na klíčky jsem zapomněl. Zaboha jsem je potom nemohl najít. Prolezl jsem všechno, prohmatal jsem i starou bundu, kde mám utrženou podšívku, nic! Samozřejmě jsem podezíral Honzu, že má ty klíčky on. Dušoval se, že mi je vrátil. Čud si zase klíčky vzal! Nechal jsem si vyrobit nové. Přijel pán s pojízdnou dílnou, auto odemkl a klíčky vyrobil.

Když jsem byl za tři roky vyhozen od ČSA, likvidoval jsem skříňku v šatně. Odtáhl jsem dva ohromné pytle do auta, prohlédl jsem skříňku, vrátil klíčky a průkazku a má kariéra u ČSA skončila. A jednoho dne přišel můj Honza a povídá: „Tatí, sedni si a řekni: synáčku můj milovanej, omlouvám se ti, že jsem tě nařkl ze ztráty klíčků!“ Řekl jsem to a Honza mi zacinkal klíčky od auta před nosem.
„Prosím tě, kde byly?“
„Dega je našel ve tvé skříňce v igelitovém pytlíčku.“ Byl jsem si jistý, že jsem skříňku před odevzdáním prohlédl a nic v ní nebylo! Čud je vydal! Už podruhé!

Na druhou stranu hledání má své kladné stránky. Člověk objeví nečekané věci! Narazí na fotky, které netušil, že má. Našel jsem například fotku příslušníka PS VB, jak si zapisuje do notýsku, kdo má a kdo nemá ozdobená okna ve slavná výročí. Bydlel jsem jeden čas ve Vršovicích v bytě ve zvýšeném přízemí. Koukal jsem na toho debila, jak se dívá do našich oken, a pečlivě si znamená, že nemám ve slavné květnové dny ozdobená okna. Pro mladé: PS VB znamenalo Pomocná stráž Veřejné Bezpečnosti. Byla to horda zamindrákovaných debilů, kteří si hráli na policajty. Pamatuji si z práce na jednoho takového blba, jak jednou pronesl: „Přijdu domů, navleču si pásku a projdu si Šárku!“
„Doufám, že ti tam někdo konečně rozbije hubu ty debile!“ - takový byl srdečný vztah jeho kolegů k němu. Nakonec ke kýžené odplatě došlo, byť nechtěné: Byli jsme popíjet v Šárce. Známý svůdník Ojopyto údajně viděl krasavici, kterak kráčí po pěšině kolem restaurace. Rozhodl se jednat, přehoupl se přes zábradlí a skočil z terasy. Jenomže netušil, že pod terasou poslouchá naše vlastizrádné kecy onen zmíněný debil a dopadl na něj. Zlomil mu ruku a nohu! Když Ojínek zjistil, co provedl, rychle utekl. Soudruh pomocník pomocné stráže s pomocnou školou chtěl nahlásit přepadení do vysílačky. Mohl to zavolat klidně i Hurvínkovi se Spejblem, u vysílačky mu trochu chyběla anténa. Když jsme viděli co se stalo, rychle jsme Jarouškovi zaplatili a dali se na ústup. V tramvaji vytáhl Balty anténu a s nelíčeným údivem tvrdil, že netuší, jak se mu ta anténa do bundy dostala.

Dneska tady zase vládnou komunisti a jako prémii tady máme ještě koronáč! Snad jen ta okna nemusíme zdobit! Můj 160 cm vysoký tchán mi nadával, proč nemám ozdobená okna. „Přece ti OPBH dalo praporky a držáky ne?“
„To jo, dali, ale neřekli mi, kam je mám dát!“ Dal jsem je do světlíku…