Dostal jsem od Pavla Melichara, mého někdejšího kolegy, film, který byl natočen k padesátému výročí založení ČSA v roce 1973. S Pavlem jsem začínal na generálkách letadel Avia 14 v roce 1970. Pak mě provázel mým životem na letišti. Dokonce svědčil u soudu, když mne jeden ambiciozní soudruh udal, že jsem chtěl ukrást(!) kulový kompas z letadla. Což byla úplná blbost. Zatímco ostatní „kamarádi“, kteří v inkriminovaný den se mnou dělali, se vymlouvali, proč nemohou jít se mnou k soudu, Pavel prohlásil, že tu svini, která si na mně chtěla udělat kariéru, musíme setřít. Nic jsem neukradl, jen jsem se zeptal onoho udavače, jestli jako přístrojář nemá jeden vyřazený kompas, že ho potřebuje jeden kamarád na loď. Soudruha povýšili a šel dělat na IL 62 a mě po vyhraném soudu poslali do motorárny rozebírat motory. Nejhorší pracoviště na letišti, kde ale dělali samí slušní lidé vyhození z politických důvodů z jiných míst.

Film o padesátém výročí založení ČSA působí z dnešního hlediska na milovníky letectví velmi masochisticky. Jsou tam záběry, jak ČSA létalo za hlubokého socialismu do celého světa. V roce vzniku tohoto filmu jsem pracoval na aerotaxi a byl jsem tam šťastný. Parta kolegů byla fantastická, žádní staří bolševici, kteří se udávali mezi sebou. Žádná hovada, která hrála na tahací harmoniku budovatelské písně o pracovní pauze. A konečně jsem dělal svou profesi!

Když už jsem byl u masochistických hrátek, pustil jsem si další propagační filmy ČSA. A vzpomínal, jak jsem se procházel na Novém letišti mezi letadly, na krásná letní rána na ploše. Jak jsme v noci připravovali k odletu pošty - nejdříve nádherné Avie 14. Ty jsme před odletem museli nahodit a ohřát, vyzkoušet, jestli motory pálí na obě řady svíček (to se vypne jedna řada zapalování a otáčky nesmí klesnout o určitý počet, už si nepamatuji o kolik). Čtrnáctiválce nádherně bublaly a i když bylo kolem jedenácté večer, moc jsem se na to těšil. Pak čtrnáctky nahradily křápy JAK 40. Ošklivá a mizerná letadla. V létě jsme v noci vypravovali letadla s koupáky do Burgasu, Varny a Konstanty. V létě byl provoz na letišti v noci skoro stejný jako ve dne. Rád jsem se díval na přílety letadel. Pohled na opálené, někdy připálené dámy s nepřítomným výrazem v očích po prožitém prázdninovém dobrodružství, to byl zážitek.

Podobné to bylo, když jsem dělal v Rize a vracely se Rusky z Turecka, které létaly domů přes Rigu. Ty byly ještě vymustrované jako kurvy: na jehlách, bez podprsenek a v minisukních, bez ohledu na věk a váhu. V Rize jsem byl na ploše sám, ale u letadel THY se najednou objevila spousta čumilů, kteří čekali na chvíli, kdy se některé dámě zasekne podpatek v perforovaném schodu, a ona poletí střemhlav dolů se sukní vysoko nad hlavou. Nikdy nezklamaly! Do té doby jsem netušil kolik dam létá v tangách a v podvazcích.

Čas trhnul oponou, dvaašedesátky jsou pryč, bulharský Balkan a rumunský Tarom jak by smet. A teď politici a zloději pohřbili i Aerolinie. Neexistuje maďarský Malev a jugoslávský JAT. Všechno je jinak.

Političtí šíbři vydrancovali aerolinie v čele s Tvrdíkem, který, kupodivu, stále nesedí v kriminále. Jediný záslužný čin tohoto pána byla organizace volební kampaně ČSSD, kterou vedl po vyhazovu od ČSA. Socani prohráli tehdy volby na celé čáře! Šikovný chlapík!

Aerolinie již další oslavu založení neorganizovaly. Smutné je (a zároveň skvělé), že 95. výročí založení jedné z nejstarších aerolinií na světě, zorganizovali sami zaměstnanci za své peníze. Najali si místnost v kongresovém centru na Novém letišti a tam jako oslavu dámy, v čele s nestárnoucí Elvírou Mandlíkovou, bývalou letuškou a Jiřinou Borkovou, leteckým nadšencem, zorganizovaly skvělou módní přehlídku uniforem leteckého personálu z historie ČSA. Prvorepublikovou a bleděmodré uniformy dokonce nechaly ušít! Nádherná Zuzana Piklová potom nějakou dobu v této historické uniformě létala. Za odměnu vedení SmartWings všechny účastnice a účastníky vyhodilo! Dovolili si slavit něco a nezeptali se! A hlavně to nemohl estébák Šimáně využít k sebeprezentaci. To, že to byla soukromá akce a Smart Wings to nic nestálo, to bylo jedno.

Je mi smutno, když vidím, jak aerolinie pohřbila hovada typu Tvrdík, Dvořák, Lašák, Moreels a Šimáně. Stoleté výročí budeme muset oslavit také sami, ale to už bude spíš tryzna, nebo rovnou kar.