Na úvod bych chtěl poděkovat Vláďovi Veitovi za to, že mohu na jeho stránkách publikovat. Také jeho kamarádovi Janovi Dusíkovi, který se obětoval, aby každý týden opravoval má Y a I. Vzpomněl jsem si na tyto pány, řečené Psy. Když jsem pro Jirku Wagnera napsal 500 pokračování Vzpomínek na Neviditelného psa, řekl mi, že mě zve na oběd za to, že pro něj tak obětavě a nezištně píšu. On je za redakční práci placen Ondřejem Neffem. Šli jsme spolu do jeho oblíbené restaurace v Břevnovském klášteře, kde měli polední menu za 100 Kč. Kvalita odpovídala ceně. Já jsem si nedal polední menu, ale dal jsem si špíz. Koukal jsem na Jirku, jak to nelibě nesl, když mi špíz naservírovali. Jsem zvyklý za sebe platit, bylo mi to jedno. Ale bláhově jsem se domníval, že když mě někdo pozve za dobře odvedenou práci na oběd, že ho i zaplatí. Když jsme šli k pokladně, k placení se neměl, tak jsem si své jídlo uhradil, ale on evidentně čekal, že to zatáhnu i za něj. Velmi nerad si své menu za sto korun zaplatil. Když jsme vyšli ven z restaurace, řekl jsem mu, že jsem se bláhově domníval, že, když mě k pětistému pokračování pozve na oběd, že ho i uhradí. „No jo, vidíš, to jsem blb!“ Jene a Vláďo, nechci od Vás nic, naopak, já Vám děkuji, že jste se mě ujali! Haf! A vzhůru  do další stovky!

Agent Ovar, bohužel ve skutečnosti prezident České republiky, na týden zalezl do Lán místo toho, aby se postavil do čela ohroženého státu. Je to jeho povinnost. Měl by být morální oporou našeho národa. Není! Poslanci hnutí Ano na pokyn svého vůdce agenta Bureše se postavili za prezidenta.

V době, kdy se za náš stát postavily státy Evropy a USA, vrchní velitel naší armády byl hrdinně zalezlý. Jeho předchůdce Klaus, nyní sklerotický a stařeckou demencí trpící člověk, podpořil Ovara. Proboha, kdo nám to vládne a kdo nám vládl?

Když byla první přímá volba prezidenta, jeden člověk od cateringu, co nakládal letadlo, se mě ptal, koho budu volit.
„Pana knížete, přeci!“
„Já budu volit Zemana, ten je jako my, na nic si nehraje!“
„Naštěstí nejsem jako on, protože nejsem buran. A to, že v roce 1988 napsal jeden jediný článek do Technického magazínu, z něj nedělá génia.“

Pak už to byl jen ješitný a pomstychtivý šašek, který jen škodil. Spolu s Klausem díky Opoziční smlouvě podrazil nohy tomuto národu. Klaus vykřikoval: „Do leva, nebo s Klausem!“ Kdo na to naletěl a volil ODS, záhy nad tou zradou, kdy se po volbách spojil se Zemanem, zaplakal.

Po válce označovali komunisti i Beneš Háchu za zrádce. Beneš, který dr. Háchu do funkce dosadil a pak hrdinně utekl do Anglie, po válce zlomenému a nemocnému starci nepomohl. Hácha žádným zrádcem nebyl! Ale Zeman je zrádce a evidentně pracuje pro cizí mocnost.

Neměl jsem dost sil koukat se na celou hrdinnou řeč agenta Ovara. Ale to, co jsem viděl, mi úplně stačilo. Divil jsem se redaktorce Terezii Tománkové, že se po osobních Ovarových útocích nezvedla a neodešla. Buran bez jakýchkoli skrupulí ji urážel.

Tak se ptám: „Kdy už toto panoptikum skončí? Předseda vlády - estébák a prezident - zrádce a blázen!“