Proč o tom píšu? Jsme nesrovnatelně chudší země, než Spojené státy, takže bychom si neměli dovolit vyhazovat peníze za libůstky našeho velmože. Ten se rozhodl, že „potěší“ prvňáčky v Brně. Protože už náš vrchní velitel armády není schopen jet autem, nebo vlakem do Brna, rozhodla jeho kamarila, že do Brna poletí. Máme nákladní letadla CASA, která vozí koně Převalského do Mongolska, proč by nepřevezla našeho prezidenta na bojovém wheelchairu, tlačeném věrným Ovečkinem. Obklopen atlety s ošetřovatelskými zkouškami odcestoval nákladním letadlem směr Brno. Tam ho naložili do limuzíny na přepravu koní a odvezli do školy. Tam zhroucený ve svém křesle blábolil nesmysly a ubohé děti a nastoupený učitelský sbor vůbec netušily, o čem mluví a co to znamená. Za nemohoucím a blábolícím starcem stáli muži v černém připraveni okamžitě zasáhnout, kdyby nedej bože, hodlal wheelchair opustit díky gravitaci a alkoholu. Brněnským prvňáčkům řekl, že je dobré mít kamarády. To je myšlenka hodná velkého muže! Na takové moudro čekali celý život. Proč ho věrný Ovečkin nedotlačil do místní školy v Lánech, nikdo netuší. Bylo by to zadarmo.
Mezitím se CASA musela vrátit do Prahy, co kdyby to Mongolové pískli a museli se štandopéde odvézt další koně do Mongolska! Na nic jiného se toto letadlo totiž nehodí. Nic neuveze a nikam nedoletí. Pak se zase mašina vrátila pro vrchního velitele. Celá tato sranda stála neuvěřitelný milión korun. Proč se tato ostuda uskutečnila nikdo neví. Pak zase našeho prezidenta uklidili do Lán. Výlet do Brna ho zjevně unavil tak, že nemohl vzdát hold našim vojákům, kteří padli v Afganistánu. Mohl pronést jeden ze svých oblíbených projevů, či výkřiků, jako „Pandemia is over!“, který pronesl před poněkud zaskočeným rakouským presidentem.
V Lánech bylo nádherné automobilové muzeum. Poslední srpnovou neděli ukončilo provoz. Bohužel. Budova muzea a přilehlého hotelu několik let chátraly a majitel muzea Charouz se rozhodl provoz uzavřít. Škoda! Jeli jsme tam den před definitivním zavřením. Do muzea se muselo jet kolem brány Lánského zámku. Před ní stály televizní štáby. Zahlédl jsem tam kamarády kameramany, spustil jsem okénko a zavolal jsem na ně radostně: „Už?“ Zasmáli se poslali mě do prd… Čekali totiž na tetu Alenu z Brna, která se byla u velmože pochlubit, jak hluboko zasekla sekeru do vrat ministerstva financí, aby její guru byl spokojený a Agrofert i nadále mohl zásobovat náš trh vegetariánskými párky a jiným svinstvem.
Ale pryč od Babišistánu. Jednu nesporně kladnou věc přinesly lockdowny. Aspoň pro mne. Začalo to tím, že jsme si s naší muzejní skupinou naplánovali výlet do Anglie, tentokrát na východ od Londýna. Měli jsme zaplacené letenky, bydlení a auto z půjčovny. Přišel Covid a nikam jsme nejeli. Peníze nám sice vrátili, ale my jsme se po úspěchu naší první výpravy těšili na neméně skvělou druhou výpravu. A tak jsme se rozhodli, že budeme cestovat po zemích českých. Rozjeli jsme se pro Landštejn a Českou Kanadu. Od roku 1990 jsem byl neustále na cestách a teď, když jsme nikam nemohli, začal jsem znovu objevovat naši krásnou zem. A není to vůbec špatné! Takové muzeum veteránů v Nové Bystřici v jižních Čechách je špičkové. Ba řekl bych, že se může klidně srovnávat s předními automobilovými muzei ve světě. Jednu velkou chybu toto muzeum má: Majitel Pavel Janouš tam prodává angličáky a tak mě návštěva vždy stojí spoustu peněz. Na rozdíl od muzea v Lužné u Rakovníka, v popiskách nejsou chyby. Ani pravopisné, ani věcné. Naopak, cedulky vtipně popisují získání toho kterého automobilu. Nedaleko jsou krásné Slavonice a na druhou stranu zřícenina gotického hradu Landštejn.
Znovu jsem navštívil Aeropark pana Tarantíka. Někdo říká, že to je šrotiště. Možná že ano, ale Karel Tarantík zachránil Il 18, který je v původním stavu. TU 104, bylo totálně vybydlené, a teď dokázali Tarantíci udělat pilotní kabinu i s přístroji. Vládní TU 154M, která má nalétáno jen 800 hodin je sice bez motorů, ale jinak je kompletní. To všechno dělají bez jakýchkoliv dotací! Kdyby místo nesmyslného letu prezidenta do Brna věnoval stát zbytečně vyhozené peníze takovému muzeu!
Přeji vám příjemné cestování po naší krásné zemi. Nejezte koblihy, ničí to postavu a charakter!
