V kalendáři je 28. září uvedené jako den české státnosti. V takový den by se měl na veřejnosti objevit vrcholný představitel země a pronést nějaké moudro. Jeho nohsledi ho tentokrát ani neztopořili. A při tom stačí tak málo: do saka mu dát vidle a na konec násady kolečka, na ruku přidělat provázek a tlačit ho po nádvoří Pražského hradu a kynout! Místo toho si Nejedlý s Mynářem rychle schvalují jménem prezidenta potřebné smlouvy, protože nebude trvat dlouho a budou vyhozeni a nebudou mít žádnou moc.
Jakkoliv mám výhrady k Džamile Stehlíkové, zejména k její teorii, že se děti nesmí bít (nikdy jsem svého syna neuhodil), nebo omezovat, je asi jediným doktorem, který se vyjádřil ke stavu prezidenta. To, že za Zemana vládnou ti dva výtečníci, je víc než jasné. Agent KGB a podvodník, nikým nezvoleni, nikým nejmenováni. A tuto dvojici doplňuje Ovčáček, komunista citující bibli.
Prolhaný a ufňukaný estébák přišel za presidentem do Lán. Pak utekl zadem a hlavním vchodem vyjela sanitka JIP s konvojem loutkovodičů. Dva dny Babiš mlčel a najednou přišel s tím, že ho Zeman pověřil sestavením vlády. Kdo, ta troska, kterou vyndávali ze sanitky a která evidentně byla v bezvědomí? Možná, že měli telepatické spojení. Má-li si vybrat mezi tepláky a lhaním, je košile bližší kabátu.
Neměl jsem rád Zemana. Proslavil se jediným článkem v Technickém magazínu. Tvrdil, že pracoval v Prognostickém ústavu, kde nikdy nepracoval. Jeden čas vystupoval i v Semaforu, kde nás obdařoval bonmoty, ale ve skutečnosti byl jen trapný. Byl stejně jako Klaus přesvědčený o své neomylnosti. Jeho, nevím jestli dobrou vlastností, byla paměť. Pamatoval si kdo ho kdy urazil a nebo, kdo si dovolil s ním nesouhlasit, a tomu se pak i po létech mstil. V posledních dvou létech už jen plival kolem sebe jedovatou slinu. Když se podařilo ho ztopořit, nezapomněl všem vynadat, pak ho zase uložili do Lán. Spolu s Babišem nám dělal všude jen ostudu.
Trapné divadlo kolem presidenta podtrhuje i jeho rodina. Manželka s výrazem sádrového trpaslíka a dcera, která má evidentně jiné starosti, než ulehčit tátovi jeho poslední dny a seřvat ty nechutné šašky, kteří se narychlo snaží zachránit pro sebe, co ještě lze.
To, že volby dopadly, jak dopadly nás zachránilo od převratu, který hodlal nastolit Babiš s Nejedlým a Mynářem. Proto drželi v Lánech nemohoucího prezidenta bez lékařské pomoci. Jenže Babiš volby nečekaně prohrál a to zachránilo Zemana.
Vývoj lhaní Babiše je také zajímavý: první zpráva z Lán byla, že o sestavování vlády nemluvili. Uplynuly tři dny a ejhle, Babiš prohlašuje, že ho Zeman pověřil sestavením vlády. Babiš nějak nepochopil, že je zcela mimo hru!
Komunisti odešli z parlamentu, konečně! Splnilo se mi přání, které jsem měl od pohledu na Václavák v roce 1989. Největší chyba pana prezidenta Havla: „Nejsme jako oni!“ byla konečně napravena. Konečná, která vyprávěla, jak milovala Sovětský svaz, protože jí odtud vozil tatínek granátová jablka, se jimi může klidně i zadávit a může k té hostině vzít i Semelovou. Možná, že bude muset i poprvé od svých devatenácti let, kdy vstoupila do politiky i pracovat!
„Pan prezident se těší dobrému zdraví a poobědval vinou klobásu s bramborovou kaší.“ A teď tu o Sněhurce, pane Ovčáčku!