A sloužilo! Na začátku devadesátých let se tady nedalo koupit jakékoliv letištní vybavení. Samohybné schody, auta na vypouštění toalet, auta na vodu do letadel, traktůrky na tahání vozíků s bagáží, prostě nic. Auta na odmrazování měly pouze ČSA, koupily je spolu s Airbusy A 310. OGDEN koupil v Anglii stařičkého Forda FMC s benzinovou V8. Nástavba moderních de-ice aut je velmi komplikovaná. A navíc pro toto auto nebyla žádná dokumentace. Míra to dokázal celé rozebrat a maloval si schéma. Měnil všechna relátka a spínače, natahoval nové dráty. Kapalina se ohřívala, všechno pracovalo, jak mělo. Na tomto autě došlo k jedné mimořádné události. Vedoucího technika dělal velmi zvláštní člověk, zeť ředitele. Když jsem napsal zvláštní, použil jsem velmi mírný výraz. Pro jeho nejoblíbenější slovní obrat se mu přezdívalo „Nome s tim“. Kouřil i ve sprše a právě cigareta se mu stala osudnou. Když se porouchal benzinový motor v nástavbě odmrazovacího auta, rozhodl se, že přiloží ruku k dílu. Ve chvíli, kdy byly rozpojeny všechny hadice ve strojovně a všude kapal benzin, vlezl tam tento intelektuálně nesmělý Nome s tim s cigaretou. Stalo se, co se nutně muselo stát: benzin vybuchl a Nome s tim začal hořet. Druhý skvělý mechanik Robert pro něj do plamenů skočil a vytáhl ho ven. Při tom utrpěl popáleniny na rukou a obličeji. Toho pitomce odvezli do nemocnice s těžkými popáleninami. Roberta ošetřili a musel zůstat doma. Když šel odevzdat neschopenku, šéf mu řekl, že bude bez prémií.
„Proboha proč? Vždyť jsem mu zachránil život!“
„Právě proto, mohli jsme se toho blba definitivně zbavit!“
Odešel jsem od British k ČSA a ztratil jsem s Mírou kontakt. Občas jsem se v dílně zastavil na kafe. Pak jsem úplně odešel z Ruzyně, neviděl jsem Míru dlouho. Až jednou jsme byli na srazu amerických aut v Lužné u Rakovníka. Byl tam také majitel Jeep baru Lukáš se svým traktorem Farmall. Traktor si postavil hlavu a nešel nastartovat. Lukáš se z toho zhroutil. Kamarád s americkou odtahovkou ho naložil na plaťák a Lukáš s ním odjel. Traktor potom stál v garáži. Různí kamarádi mu slibovali, jak mu to opraví, ale zrovna nemají čas. Vzpomněl jsem si na Míru.
„Hele, mám kamaráda z letiště, ten by ti to opravil. Když ne on, tak už nikdo! Zavolám mu a zkusím to!“
„Cože Farmall z roku 38? A elektrika? To je výzva! Přivezte mi to na letiště!“ Jednalo se o dynamo. Lukáš ho vymontoval z traktoru, vyrobil pro něj speciální dřevěnou bedničku vyloženou zeleným plyšem. Míra na to koukal jak na holé skřivánky. Vyměnil na dynamu všechno a pak ho přivezl Lukášovi. Namontoval ho na traktor. Celé to seřizoval asi čtyři hodiny, nakonec traktor zaburácel a běžel!
Protože si Lukáš koupil další Farmall, Míra ho musel opět rozchodit a už také bublá. Volal jsem mu, jestli by nemohl ještě traktor doladit. Protože má na podzim spoustu práce, nemohl přijet. „Honzo, ale mám nápad, nechceš si zafotit na ploše? Vyřídím ti vstup, tedy jestli chceš.“ No samozřejmě, že chci! To je hloupá otázka!
A tak jsem se s ním domluvil. Po dlouhých letech jsem se opět dostal na plochu Ruzyně. Vzal jsem foťáky a objektivy. Chodil jsem po ploše Ruzyně a byl jsem naměkko. Svíral jsem Pentaxe s teleobjektivem a koukal jsem co se blíží na přistání. Všechno jednou skončí a tak jsme se museli rozloučit. Když jsem koukal na fotky v počítači, vzpomněl jsem si, že jsem vlastně Mírovi pořádně nepoděkoval a tak jsem napsal aspoň tento článek.
