Proč mluvím o panu doktorovi? Nedávno vyprávěl o svém vztahu k bulváru. Říkal, že diví, kolik toho vychází a že se ty žvásty prodají. „Volala mi nějaká ženská a představila se. Hlaholila, co bych mohl říct o svém zdravotním stavu. Řekl jsem jí, že nic a zavěsil jsem. Pak jsem koukal jako blázen, že dokázala vytvořit stránku z pouhého ,nic’!“ Nejvíc pana doktora zaujalo, jak na obálkách časopisů jsou titulky o životě našich VIP. „Většina jmen mi nic neříká, vůbec netuším, kdo to je!“ To jsme na tom v tomto punktu stejně.
Existuje jakási zpěvačka Lounová. Dvakrát ji měl ve své talk show pan Šíp. Netušil jsem do té doby, že někdo takový existuje. Když byla ve Všechnopárty poprvé, byl tam s ní Dr. Vinnetou - Jiří Macháček. Ona mlela cosi o tom, že si nechala zamrazit vajíčka, a až bude chtít medvíďata, že si nechá vajíčka oplodnit. Dr. Vinnetou řekl panu Šípovi, že oni jsou normální rodina, že nemají medvíďata, že mají děti a nedávají je do mrazáku. Lounová chtěla dokázat jak je světová a mlela cosi o tom, jak na jakési top ten je druhá. Pak řekla, že to je nějaké rádio v USA. Prostě blbka každým coulem!
Ve Všechnopárty se dost často objeví někdo, kdo se domnívá, že je hvězda a člověk se nestačí divit, jaké hovádko boží bylo zplozeno a pobíhá po světě. Nemohl jsem se dokoukat na blábolení slečny Čtvrtníčkové. Mám dojem, že kdyby nebyla dcerou svého otce, nikdo by o ní nic nevěděl. Stejně tak jakási Natálie Grossová, která nesmírně afektovaně vyprávěla o svých uměleckých ambicích. Vedle ní seděl Arnošt Goldflam a jen se potutelně usmíval. Stejně jsem nebyl schopen se koukat a hlavně poslouchat bláboly paní Krajčové.
Ale nejsou to jen umělci. Znám se s Luborem Obendraufem. Poprvé jsme se setkali na mém autorském čtení. Někdo z řad posluchačů nesmírně silným hlasem komentoval a doplňoval mé vyprávění. Když jsem zjistil, že ten velice silný hlas má poměrně drobný muž, udivilo mě to. Dohodli jsme se, že si své komentáře nechá až na konec, že mě to ruší. Pak mě pozval k sobě do práce. Tam mi vyprávěl, jak pracoval na Concorde v Toulouse a že má spoustu fotek. Připadal mi trochu mladý na to, aby pracoval na konstrukci tohoto letadla. „Ukaž mi nějaké tvé fotky, prosím!“ Ukázal mi fotky z press kitů Air France a Aerospatiale.
„Já myslel tvé fotky, ne tyto profláknuté, ty já znám.“
„To nemůžu, to by mě kluci dali, to víš!“
„Jací kluci a proč?“
„No mechanici se přeci nesmí fotit a v hangáru už vůbec ne.“
„Nevím, já jsem klidně na Heathrow fotil v hangáru a nikdo mi nic neřekl, akorát šéf se zlobil, že jsem měl být úplně někde jinde.“ Fotky jsem mu poslal. Pak začal tvrdit, že létal Concorde, takže už ne konstruktér, ale pilot!
„Lubore, neblbni, na to tě chytí každý pilot a budeš za blbce!“
„André Turcat (šéf zalétávacích pilotů Aerospatiale) mě několikrát vzal do kokpitu a řídil jsem to z druhý židle!“ Ukázal mi fotku, jak sedí za řízením na místě druhého pilota: „To jsme se vrátili z New Yorku.“
„Dobrý, ale to je focené v muzeu, tam stojí mašina a má rozebraný volant u druhého pilota. Na Le Bourget jsem strávil hodně času. Vykašli se na to, neplácej pitomosti, budou se ti lidi smát.“
Nedal si říct a stále tvrdil, že je jediným českým pilotem Concorde. Že sice létal jako druhý pilot na A 300 Air Inter (ukazoval svou fotku z kokpitu A 310 ČSA), ale sem tam si skočil s Concordem. S tím šel i do televize. Ale lež má krátké nohy a jediný český pilot Concorde nemá ani pilotní průkaz, ani český, ani francouzský, žádnou prestižní školu v Toulouse nestudoval, ba ani Žilinskou dopravní. A že by konstruoval Concorde v prenatálním věku? To by nezvládli ani v zemi sovětů! Na jeho obhajobu ale musím říci, že má encyklopedické znalosti v oblasti letectví a že jeho články o letadlech, kde si nehraje na pilota, nejsou špatné.
