Máme předsedu české vlády, tedy měli jsme, který neumí česky. Aby nemusel do kriminálu, hodlá tento přítel staroslověnštiny kandidovat na prezidenta. Aby měl opět imunitu. Přitom se bojí milujícího lidu, stejně jako se ho báli představitelé vlády lidu. Chodí pokládat věnec 17. listopadu na Národní třídu v šest hodin ráno, aby ho dav samou láskou neušlapal. Při tom je obklopen deseti bodyguardy, které platíme z našich daní. A to pomíjím paradox, že studentům vzdává hold estébák a komunista! Když po něm hodili rajská jablíčka, utekl se schovat do své cukrárny, kde kňoural, že za všechno může Kalousek.

Současný nejvyšší velitel armády stojí jen když ho čtyři bodygardi drží. Hraje si na velmože, který schvaluje, kdo bude, či nebude ve vládě. Nějak si ve své alkoholem zničené hlavě neuvědomuje, že tuto pravomoc mu ústava nedává. To mu dal jen Babiš, protože ho potřeboval a bál se ho. Ale agent Bureš naštěstí z kola vypadl, takže kolem něj už nikdo panáčkovat nebude, krom svaté trojice Nejedlý, Mynář a novodobý šiřitel křesťanství, komunista Ovčáček. Faktem je, že Zemanovi Babiš vlastně zachránil život, když ho Nejedlý a Mynář drželi v Lánech, aby mohli vládnout. Babiš ho nechal odvézt do nemocnice. Sice potom blábolil, jak si spolu pokecali, ale kamery natočily bezvládného prezidenta jak ho vykládají ze sanitky. Ten toho asi moc neřekl.

Bývalý prezident Klaus trpí zcela jistě stařeckou demencí. Snaží se na sebe upoutat tolik milovanou pozornost, takže plácá pitomosti při různých příležitostech. Například na srazu fízláckého Svazu bojovníků za svobodu. Na sedmnáctého listopadu před Hlávkovou kolejí pronesl projev, kterým urážel všechny studenty. Ať z roku 1939 či z roku 1989. Zástupci studentů se nestačili divit. Z jeho projevu čouhala nelibost, že není vnímán jako hrdina a představitel převratu. Tím je a zůstane pan Václav Havel, ať se mu to líbí, nebo ne. Jeho přivedla až po převratu do Občanského fóra Rita Klímová se slovy, že u nich bydlí nějaký ekonom a že ho přivede. Bohužel ho přivedla. Pamatuji si, jak seděl se sveřepým úsměvem v koutě ve Špalíčku, čímž dával všem okolo najevo, co si o nich myslí. Zeptal jsem se tehdy Pavla Rychetského, kdo je ten naštvaný člověk, který se s nikým nebaví: „To je nějaký ekonom Klaus, strašnej blbec! Ale tady je to samej umělec, ekonomii nerozumí nikdo. Proto tu je.“

Že se tento pán později podepíše pod největší zradu na našem národu, pod opoziční smlouvu, to jsem tehdy netušil. Naplival na všechny, kteří uvěřili jeho volebnímu slibu „Mobilizace: Doleva, nebo s Klausem“. Tím umožnil průnik mafiánům do vlády a celý národ, který mu věřil, hodil přes palubu. Od té doby jsem ho nenáviděl.

Jeho ješitnost neznala mezí. Pamatuji si, jak jednou v parlamentní kantýně vyprávěla jedna paní z jeho kanceláře, jak od rána Klaus zuří, protože včera měl zásadní projev, a v novinách o něm není ani řádek. Nemohl pochopit, že nikdo nemůže nařídit novinářům o čem mají psát.

To je ale strašná bilance! Žijeme v zemi, ve které Anofert zadlužil i naše vnuky. Celá vláda řešila jen peníze a žehlení malérů ministerského předsedy. Na nic jiného nezbyl čas. „Budu stát řídit jako firmu!“ Zapomněl dodat, jako svou firmu. Všichni ministři byli jeho zaměstnanci a neměli na srdci blaho tohoto národa, na což přísahali, ale jen blaho Agrofertu a jeho šéfa!

Je podzim, brzo se stmívá a je nevlídno. Jsem naočkován a poslouchám debily, kterak trousí moudra o tom, že ve vakcíně jsou mikročipy, které umožňuji Billu Gatesovi nás pozorovat. Tím se bavím každé ráno sedě na sanitární keramice, jak se na mě Bill kouká a říká si: „No jo, je sedm hodin, Honoušek tlačí!“ Zamávám mu směrem k vlastnoručně podepsanému portrétu soudruha Zemana, který mi dal na toaletu syn, kdybych náhodou trpěl zácpou.

Dejte si na toaletu portrét současného vrchního velitele armády, možno nahradit i žaludským esem. Význam je stejný, a přeji vám dobré tlaky!