Přečetl jsem si článek o tom, kolik nás stojí naprosto nefunkční prezident. Při čtení jsem si vzpomněl, jak jsem minulý týden vezl Zuzanu do ÚVN na třetí dávku. Byla objednána na sedmou hodinu večerní. Sněžilo a já jsem si jako obvykle zapomněl mobil doma (bože, jak jsme mohli bez mobilů existovat?) a tak jsem vylezl z auta, aby viděla, kde stojím. Nemocnici opouštěla sestra v sesterském mundůru. Byla totálně vyčerpaná a klopýtala na ubytovnu. „Vidím, že toho máte plné brejle!“
„Mám za sebou druhou dvanáctku na JIPce a už fakt nemůžu!“
„Vidíte a náš prezident má kolem sebe sedm sester dvacet čtyři hodin denně!“
„Toho debila mi nepřipomínejte, my jsme tři na celé oddělení a ještě nám lidi nadávají!“
„Sestřičko, už to máte jen kousek do tepla a k čaji a posteli. Ať se dobře vyspíte a uvidíte, že ráno bude líp!“
„Díky, vy jste první od rána, kdo na mě neřve! Dobrou noc!“
Bylo mně té sestřičky upřímně líto. Když si přečtu, jak je náš prezident fit a pracuje celých deset minut denně a na pokladnu kolem něj skáče tolik lidí, je mi z toho špatně. Když čirou náhodou funguje, tak stejně jen lidem kolem sebe nadává. Kruci, to fakt není nějaký legální nástroj, jak ho poslat na Vysočinu? Mám dojem, že by dnes už nikomu nechyběl.
Můj kamarád Petr (znalec bulharských vín) si s oblibou dopisuje s Českou dráhou, neb je nucen využívat jejích služeb. Oddělení pro styk s veřejností má neuvěřitelnou slohovou invenci. Jejich slovní obraty a neuvěřitelný jazyk by si myslím zasloužily zkoumání akademie věd. Možná, že i Magnesia litera měla mít speciální kategorii úřední češtiny. „Vlak byl zpožděn z důvodu zpoždění obratového vlaku.“ „Vlak byl zpožděn z důvodu pozdního příchodu posádky do práce,“ případně: „Vlak byl zpožděn pro jízdu na jedné koleji!“
Dovoluji si Petrovi konkurovat Českou poštou. Objednal jsem si a zaplatil v Anglii šálu. Bylo to v polovině listopadu. Protože se nic nedělo, poslal jsem mail do obchodu, kde jsem si to objednal. Paní z krámu mi poslala fakturu s tím, že zboží opustilo Anglii, a je na cestě ke mně a že jeho cestu mohu sledovat na bla bla. I sledoval jsem. 8. 12. bylo zboží procleno a leželo na dodací poště. Dvacátého jsem se opět podíval na sledování zásilky, a ejhle, objevil jsem tam neuvěřitelnou větu: Odeslání zásilky zpět odesílateli - nesouhlasí údaje z podání. Zkontroloval jsem adresu, mail i telefon na faktuře, vše souhlasilo. I napsal jsem do obchodu, že jim vrací šílená Česká pošta zpět zásilku. Nejsem schopen přeložit onu větu do angličtiny, tak jsem napsal, že se jim nelíbí jejich adresa.
Včera jsem uklízel nepořádek po nastrojení stromku a zvonil zvonek. Přišel jsem k brance a tam mi pošťák podává balíček, který byl podle výše zmíněného, vrácen odesílateli! Zaplatil jsem clo a opravdu jsem nechápal činnost naší pošty. Ta sice neustále zvyšuje poplatky a nabízí všemožné služby, ale to, k čemu byla před několika stoletími zřízena, neplní.
A tak mi přišel dárek, který putoval věru klikatými cestami. Co dělal dvacetidekový balíček od 8. 12. do 20. 12. na dodací poště, to ví pánbůh.
Ale Česká pošta není jediná, kde vládne jakýsi poštovní šiml. Posílám každý rok do Anglie vánoční blahopřání kamarádovi, mému někdejšímu šéfpilotovi, nyní důchodci. Protože adresu píšu rukou, mohu se splést. Spletl jsem se ve jménu obce. Napsal jsem Engelfeld Green a měl jsem napsat Engelfield Green. Poštovní směrovací číslo bylo správné i jméno města bylo správně. Po dvou měsících jsem dostal přání zpět do Prahy, bylo orazítkováno ze všech stran. Nejvíc mě pobavilo razítko Britské Guyany. Při tom kamarád bydlí kousek od Windsoru!
Přeji Vám všem, abyste neklesali na mysli a užili si klidné Vánoce!