Let proběhl úspěšně v automatickém módu. Přistání neměli Rusové ještě vyřešené, tak se Gagarin vystřelil a přistál na padáku. Pak se dotočily záběry, jak sedí v kabině, a jak mu pomáhají vojáci ven. Na přilbě měl nápis CCCP. Vše bylo vylhané! Gagarin přistál na padáku úplně jinde, než byla kabina a nápis CCCP domalovali propagandisté až dodatečně. A tak je to v Rusku se vším. To byl jen malý podvod v celé řadě ruských podvodů ve výzkumu vesmíru. Slavná Těreškovová s úsměvem hovořila během letu s Koroljovem. Ve skutečnosti celý let probrečela a žádala, aby ji stáhli na zem. Když nebrečela, tak zvracela. Hrdinná usměvavá tvář bylo dílo Mosfilmu. A žije z tohoto letu dodnes!
12. dubna je také den narození mého kamaráda Petra, znalce bulharských vín. Význačný den ČSR. Včera jsem mu osobně poblahopřál a předal mu knížku z vlastní zahrádky.
12. dubna proběhl křest mé poslední knížky „Jak jsem potkal prototypy“. Své knížky křtím v restauraci U Kašpara. Sedmá knížka nebyla výjimkou. Měl bych mít radost z knížky a ze setkání s lidmi, kteří mě mají rádi. Ale na křtu ležel stín nenadálého úmrtí Honzy Černého, grafika, který se zasloužil o vzhled knížky. Knihu fotografií dělá z 80% grafik. Já jsem poskytl fotky a krátké texty. Pak jsme se hádali nad každou fotkou. Užili jsme si spoustu srandy.
Když jsem byl s čerstvou knížkou v benešovské nemocnici, ošetřující lékař řekl neuvěřitelnou větu: „To je dobře, že jste přišli, asi pana Černého vidíte naposledy.“ Honza vypadal v posteli úplně normálně. Vedle něj sice blikala a pípala různá světýlka, ale on vypadal normálně. „Hele Čechu, vem mi tu knížku domů, já si ji prohlédnu, až se vrátím domů. A otevři mi pivo, mám na něj chuť!“ Povídali jsme si, jako by se nic nedělo. Pak najednou řekl: „Hele, jděte do p…, já chci spát!“ Se mnou takhle mluvil běžně, ale s Hankou, svou ženou, mluvil slušně. No a to bylo to poslední, co řekl. V pět hodin odpoledne zemřel.
Stále se nemohu smířit s tím, že už ho nikdy neuvidím a neuslyším. Díky knížce jsme se vídali každý týden u nich ve Vranově. A teď je jeho grafické studio prázdné.
Jsou Velikonoce. Teď už tyto svátky nijak neprožívám. Těším se na Amálku a Honzíka, jak budou hledat vajíčka a čokolády na zahradě. Amálka se z holčičky pomalu mění na slečnu a občas se to v ní pere. Honza i Petra z toho někdy šílí. Ale já si vzpomenu na moji moudrou maminku, která měla přísloví: „Až se ti rozum vrátí z procházky, tak se z toho samou radostí zblázníš a budeš mít zase prd!“ A druhé přísloví bylo: „Doufám, že se puberty zbavíš dřív, než přijde senilita!“ No, blbé nápady mám stále, tak nevím.
U nás v Košířích jsme jezdili na pomlázku na kolech. Měli jsme košíčky na řídítkách a objížděli jsme spolužačky. Šubáno měl otce lampasáka - politruka. Ten těžce nesl, že jeho syn uctívá katolické tmářství. Ale byl z Holešova, a tam se tyto svátky velmi slavily a uctívaly, a tak se v něm hádal komunista a katolík. Vyráželi jsme od nás ke Svatce Klofandové, pak k Martě Suché a Aleně Příhodové. A končili jsme u Majky Kahudové, dceři tehdejšího ministra školství. Bydleli ve vládní vile pod Strahovem. Zazvonili jsme a přišel bodyguard a přinesl nám čokolády a vajíčka se slovy: „Vypadněte, než se naštvu!“ Chytrý skoro jak pan ministr! Pak nám dávala koledu Majky maminka, ta byla hodná a usměvavá. Sedli jsme si na skalku nad naší zahradou a cpali se vejci natvrdo. Zajímavé je, že je mám dodnes rád!
Věřím, že už bude líp!
