Letiště Praha mezitím hynulo. Doby, kdy jsme chodili na obědy za přijatelnou cenu do restaurace Praha, minuly. Ceny astronomicky vzrostly a restaurace zela prázdnotou. Stejně tak kavárny a restaurace v části pro odbavené cestující. Letěl jsem do Francie za prací a letadlo bylo zpožděné. V malé kavárničce jsem si dal kafe a minerálku. Káva v papíráku, matonka v lahvi a cena? 120,0 Kč!
Restaurace v prvním patře staré budovy začala krachovat, mluvčí letiště blábolila v televizi, jaké je to krásné prožití neděle s obědem na letišti. Ty ceny nejsou tak strašné, jsou vstřícné. Ano, skutečně. Guláš s třemi miniaturními kousky masa za dvě stovky (před zdražením) poněkud připomíná drahotu.
Časy, kdy zaměstnanci měli kantýnu vedle záchodků pod halou, jsou dávno pryč. Prodejnu zásobovali zaměstnanci cateringu z „přebytků“ z letadel.
Doby, kdy ředitel letiště Šťastný nechal polepit skleněné tunely zrcadlovou folií, aby je za pár měsíců zbourali, byly čajíčkem proti tomu, co se dělo potom. Klaus v roce 1995 slavnostně otevíral terminál přestavěný francouzskou firmou Bouygues. Vedení firmy v té době zavřeli za braní úplatků. Kdo mohl schválit použití drahých bezpečnostních zámků EVVE, kde jeden klíč přijde na 200,0 Kč, zatímco obyčejná Fabka je korunovou záležitostí? Takže jsme všude v našich prostorách drahé vložky vyhodili, protože jsme potřebovali třeba k šatně šedesát klíčů. Dveře z budovy na plochu byly vyrobeny z papíru. Ale s bezpečnostními zámky! Takže po prvním dešti se rozlepily a nešly bez úhony otevřít. Štítky na klikách byly do dveří jen naraženy, takže po měsíci používání vypadly. Kdo toto schválil a kolik dostal do kapsy, to netuším. Něco takhle zfušovaného se hned tak nevidí.
U prstu C betonovali při teplotě -10˚C. Trochu jsme se tomu divili. „Máme německé technologie, víte prd!“ To měli pravdu, ale za rok se beton rozpadl a betonovalo se znovu. A to opakovala firma ministra Řebíčka ještě dvakrát!
Od roku 2013 již nejsem zaměstnancem ČSA a pracoval jsem v zahraničí. Ale každé setkání s firmou letiště Praha je pro mne obohacením, vlastně chudnutím, protože mě okradli. Naposledy to bylo tento týden. Jel jsem pro syna Honzu, který přiletěl v devět večer z Basileje. Druhý den jsem odvážel Zuzanu na let do Paříže ve tři odpoledne. Věděl jsem, že patnáct minut je zdarma a je povolen jeden vjezd za 24 hodin. Hloupě jsem se domníval, že když jedu znovu na letiště druhý den, že nebudu muset platit. Závora mě nepustila. Šel jsem k platebnímu automatu a ten mi kázal zaplatit 100 Kč. Proboha proč? 100 korun za pět minut stání? Měl jsem vztek, že jsem se stal sponzorem tak pochybné organizace, jakou je Letiště Praha. I ofotografoval jsem účtenku a poslal jsem ji odpovědné osobě. Ten pán mi vysvětlil, že to je správně, že jsem se měl seznámit s podmínkami parkování na letišti. Že když vjedu před halu dříve, než po 24 hodinách, musím zaplatit 100 Kč za 30 minut!
Pracoval jsem na mnoha předních evropských letištích, ale nikde, opakuji nikde nechtěli peníze, když jsem jen někoho přivezl k odletu, nebo naopak odvážel po příletu. Ani na Heathrow! Aby tam nikdo neparkoval, od toho tam jsou sekuriťáci, kteří každého vyženou.
Letiště Praha nezklame!