Jsou dny, kdy člověk na co sáhne, to mu nejde. A hrne se to na něj. Měl jsem takový týden. Začínal dobře: Nakladatel mi přivezl mou novou knihu. A pak už to šlo, jak říkají Slováci: „dolu kopcom“. Knížku fotografií dělá hlavně grafik. Ten ji bohužel nikdy neviděl. Když jsem mu ji chtěl ukázat, řekl mi, že je v nemocnici v Benešově. Ale jestli chci, že mohu za ním přijet, že mě rád uvidí. Přijel jsem s Hankou, jeho ženou, do špitálu a doktor mě šokoval, když mi řekl, že je dobře, že jsme za Honzou přijeli, že je to asi naposledy, co ho vidíme živého!

Na pokoji ležel ten starý dobrý Honza a měl řeči jako obvykle. To bylo odpoledne. Druhý den bylo všechno jinak, Honza zemřel. Knížku nikdy neviděl.

Pak jsem vyjížděl ze zahrady. Byl velký vítr a zavíral bránu. Chtěl jsem to stihnout, aby mi vrata neodřela auto. Chytil jsem levým blatníkem za sloupek branky. Když jsem vyjel a podíval jsem se na to, co jsem provedl, dostal jsem vztek. Na sebe. Můžete sami sobě nadávat? No, můžete. Ale rozhodně si neulevíte.

Sáhl jsem do kapsy pro mobil. Nic! To snad není možné! Kdy to skončí? Mobil v čudu! Zuzany ségra má teorii, že když je čud plný, něco vydá. Mně vydal mobil. Vypadl mi z kapsy do křesla, mého oblíbeného ušáku. Prolezl jsem celý byt a mobil nikde. Po několika dnech hledání jsem slyšel prapodivné zvuky z mého ušáku. A ejhle ušák! Mezi polštářem a konstrukcí ušáku zvonil mobil.

Ještě blbější ztrátu mobilu měl syn Zuzany. Běsnil, že jsme mu schovali mobil. Proč bych to proboha dělal, nebo Zuzana? Poslal nás oba do temných míst a zuřil. Druhý den jsem chodil po bytě a slyšel jsem takové pípání. Všechno jsem prohlédl, ale nic jsem nenašel. Až jsem otevřel mrazák, protože jsem si chtěl udělat něco k jídlu. V mrazáku ležel pípající téměř vybitý mobil!

Uplynulý týden byl opakem popsaného týdne. Ale pravým opakem! Začalo to tím, že jsem viděl inzerát na auto Chevrolet Trail Blazer. Čtyřkolka, nejmenší kterou Chevrolet v Americe vyrábí. Zavolal mi majitel, že jede z Moravy do Plzně přes Prahu, a jestli to jeho auto chci vidět, že se můžeme sejít na Zličíně u benzinové pumpy. Vzal jsem můj Dodge Durango a jel jsem k pumpě. Dodge je veliké auto se třemi řadami sedadel se stálou 4x4. To byl problém. Auto skvěle jezdilo, jedinou chybou byla velká spotřeba, kolem 20 litrů! Pětilitrový motor a stálá čtyřkolka si vybíraly svou daň.

Pán přijel na smluvené místo s vyleštěným Chevroletem. Pěkné auto za rozumné peníze. „Mohu se projet?“
„Ovšem!“ Dal jsem mu klíčky od mého Duranga a jel jsem jeho autem. Večer bylo parkoviště na Zličíně prázdné. Udělali jsme několik koleček.
„Připadal jsem si jako v autobusu, to je strašně velké auto!“
„Ale když máte ty psy, tak velké auto se bude hodit, ne?“ Než jsem přijel na schůzku, ani mě nenapadlo mé auto vyměnit za Chevroleta.

Druhý den jsem měl v tramvaji telefon: „No, vy jste mi dal, nemohl jsem spát!“
„A proč, proboha?“
„Celou noc jsem koukal na internet na Duranga. Je mi jasné, že ho chci. Vyměníte mi ho?“ Když jsem odpoledne přijel domů, stál Chevrolet před domem.
„Možná, že si myslíte že jsem cvok, ale já Durango chci! Tedy jestli mi ho vyměníte za Blazera.“

Zavolal jsem kamarádovi, co potřebuji, když chci vyměnit své auto za jiné. „Potřebuješ evidenčku a pak smlouvu a plnou moc na prodej.“ Druhý den jsem měl jiné auto! Dokonce mi i paní na ouřadě přepsala povolení na parkování v modrých zónách. Neuvěřitelné! Za dva dny jsem měl všechno vyřízené. Klesl mi tlak, snížil se krevní cukr, všechno je zase skvělé! A to přeji i vám!