„A proč jste k těm volbám chodili? Nebo to bylo povinné?“
„No, nebylo to povinné, ale když tam člověk nešel, přišli s urnou za ním domů. A když byl člověk doma, odvolil. Já jsem jednou v agitačním středisku na Okrouhlíku vzal volební lístek a šel jsem s ním domů. Předseda volební komise, major Šuba, politruk a otec mého nejlepšího kamaráda, za mnou vyběhl ven. Vzal mi z ruky lístek s do ucha mi zařval: Chceš si zkurvit život, idiote? Ti fízlové, co tam sedí, málem omdleli, když tě viděli. Já to tam hodím s tím, že jsi umělec, a že to máš v hlavě trochu popletené!“
To byl můj největší „protistátní“ čin za komunistů. Nechodil jsem na výběrovou školu, letecká průmyslovka nikoho nezajímala. Po krátkém působení na fakultě jaderné fyziky jsem nastoupil na letiště jako mechanik. A dělal jsem tam celý život. O dělníky se nikdo nezajímal. Jen o ty, co chtěli dělat mechaniky v Singapuru, Bombaji, nebo v New Yorku. Na začátku osmdesátých let komunisti zjistili, že jejich strana není stranou dělníků a rolníků, ale stranou úředníků. Devadesát procent komoušů vlezlo do partaje jen pro výhody, z přesvědčení tam v té době nebyl nikdo.
A tak chodili předsedové dílenských výborů za námi a lákali nás do strany s tím, jak se budeme dobře mít. „Honzo, podepiš to tady. Umíš anglicky a my někoho takového potřebujeme. Budou se otevírat nové stanice na Západě a potřebujeme mechaniky, kteří se domluví.“
„Gejzo, a teď tu o Sněhurce, jo? Ta je také dobrá. To jste na tom už hodně blbě, když lákáte syna buržousta do strany!“ A tak jel do Káhiry Kožich, do Singapuru Čapek a další podobní experti, které pojila jedna vlastnost: neuměli jazyky.
Čapek, který jako partajní šéf toho moc na letadlech ve skutečnosti nenadělal, musel jít na praxi do hangáru. A tam mu ti odporní vyděděnci prováděli různá příkoří. Věděli, že je úplně blbý a tak mu třeba dali podložku pérovku s tím, že je prasklá a že jinou nemají, aby ji dal svařit. A ten pitomec šel! Ti dobráci mezitím zavolali do klempírny, že tam Gejza přijde s pérovkou a bude chtít, aby mu ji svařili. „Vy jste dobráci, tak jo!“ Gejza přišel se svařenou pérovkou, všichni mu gratulovali s tím, že jiného by klempíři poslali s takovou hovadinou do háje! Proti tomu, když Zlatá přilba šel do výdejny pro bublinu do vodováhy, to bylo prd. Zlatá přilba jezdil jako politický dozor (čti StB) s pingpongáři na turnaje leteckých společností, jezdil na zájezdy s běžci na new yorský maraton. Při jeho kulovité postavě neuběhl ani dva metry a uměl jen česky a sprostě. Zato, když mu dali namontovat na letadlo neexistující díl, který pracně vyrobili i s technologickým postupem v angličtině, tak ho namontoval a podepsal pracovní kartu i s tím, že to technická kontrola zkontrolovala. Samozřejmě, že okamžitě po té, co to namontoval, to ti dobráci odmontovali a dali tam to, co tam patřilo. Jak získal razítko technické kontroly bylo nasnadě: Popelník, velký milicionář, se ani nenamáhal si ten manuál přečíst, natož se jít podívat, co vlastně udělal. Ostatně je k sobě poutala láska k Sovětskému svazu.
Byl jsem vyhozen z Neviditelného psa Jirkou Wagnerem, protože jsem napsal, že předseda vlády byl estébák a komunista a prezident byl komunista. Jirka se mi snažil vysvětlit, že, když někdo chtěl zastávat významné funkce v zahraničním obchodu a vůbec dělat kariéru, musel vstoupit do KSČ a být estébákem. Nemusel! To jen takoví bezcharakterní zmetci, jako je Babiš. Mně také nabízeli stanici v Singapuru, když vstoupím do KSČ! Nevstoupil jsem nikam a klidně se mohu ráno koukat do zrcadla bez výčitek. Do Thajska jsem se jako mechanik dostal až v roce 2014.
Po roce 1990 mě kamarádka mé ženy letuška a předsedkyně KSČ poté, co zahodila rudou knížku řekla, že teď jsme všichni na stejné startovní čáře. „No, někdo to má k ní blíž! Ukaž mi jediného zástupce ČSA, nebo vedoucího, který nebyl v KSČ!“
To bylo malé zamyšlení nad historií docela nedávnou.