Když se mne před léty ptal můj synovec Ondřej, proč se první červen slaví jako Mezinárodní den dětí, řekl jsem mu: protože jsem se ten den narodil. Řekl jsem to tedy obšírněji (viz má předešlá vyprávění). On to napsal a má sestra Herodeska musela jít kvůli tomu do školy a Ondra dostal zákaz psát se mnou slohové práce, kterým se dnes vznešeně říká eseje. Později i druhý synovec dostal zákaz slohové spolupráce se mnou, kvůli nevinné eseji o Jožce Jabůrkové a jejímu tatínkovi kanonýru Jabůrkovi. Jo, když má někdo fantazií nadaného strýčka, je to těžké. Teď má zákaz Amálka, ale v tom jsem nevinně, protože jsem jen citoval pohádky Aloise Mikulky.

Vraťme se k prvnímu červnu. Soudruh prezident Gottwald se již v prach obrátil a jeho následovníci Zeman a Klaus těžko dosvědčí, že se první červen světí jako Mezinárodní den dětí, protože jsem se v ten den narodil. Ti se ve své ješitnosti zabývají jen sami sebou, Ruskem a jeho blahem. Vzpomínka na nejkrásnější dítě z roku 1950 na Pražském Hradě zapadá prachem nezájmu. Inu, takový je život.

Oslavy mých narozenin v letech sedmdesátých a osmdesátých bývaly velmi nevázané, ba řekl bych brožované. I když někdejší účastníci červnových bakchanálií tvrdí, že pili jen karibský rum a kouřili jen ameriky, skutečnost byla zcela jiná. Hulili Startky, Cley a jiná smradotvorná zařízení a lili do sebe rum tuzemský, jak říká Tonda, můj soused a účastník, že by to ani nepřeplavali. Vinaře zastupovaly patoky jakými byly Dalibor, Vinohradské červené, Perla Moravy, Pražský výběr a jiné dobroty. Jistě, lidi mého ročníku napadnou i jiné skvělé výplody nuselských sklepů, kde se vyráběla tato úžasná vína, která by se dala souhrnně nazvat: evropské cuveé. Svážela se vína z celé Evropy, slévala se do tanků a lahvovala se. Jaká nálepka byla zrovna na řadě, takové víno to bylo. Krucinál a pak nás chtějí Moraváci poučovat, jak se má víno koštovat. Znalecky pomlaskávají, po půnebí válejí a pak začnou žvanit o tom, jaké jsou tam kyselinky, a na konec, jak je tam ta jemná příchuť rybízu. A my Pražáci, odchováni nuselskými sklepy (pro neznalé, tam žádné sklepy nejsou, to byl kdysi pivovar, který dělal tak hnusné pivo, že zanikl a začali tam vyrábět ještě odpornější vína), my pomlaskáváme, po půnebí válíme a nakonec řekneme: „ Červené!“ Proto nám Moraváci tak srdečně a laskavě prodávají to nejhorší, co mají ve sklípku a tvrdí, že je to, co nám dali ochutnat. Renčín namaloval nádherný vtip: Sedí dva vinaři ve sklípku a jeden povídá: „Nezačínej zase Jožko! Tak dobře my Češi jsme nechali Moraváky tenkrát na Bílé hoře ve štychu, ale to už jsi kvalitou svého vína dávno pomstil.“

Tradiční účastníci červnových slavností postupně odpadali a byli nahrazeni novými. Tuzemský rum a vinné splašky byly nahrazeny kvalitnějšími moky. Inu, o staré vnitřnosti se musí už pečovat! BT, Clea a jiné hnusy si vzal čert a stejně dnes kouří již jen pár účastníků. Petra, má snacha je mistrem přes dorty i když její profese je úplně jiná. Dělá různé skvělé dorty, ale jeden je pravé mistrovské dílo: citronový dort! Proč se ta holka neživí tím, co nejlépe umí, to ví jen Bůh. Aby mi ho účastníci nesežrali a zbylo i na mě, musí ho chránit s nasazením života Honza. Stejně tak ubránil quiche, cibulový dort, který dělá Petr. Doufám, že mě nenavštíví sociálka, když prozradím, že víno nám nalévá Amálka a její mladší brácha Honzík jí to prý kazí.

Zdaleka už nejsou mé oslavy tak divoké, jako bývávaly. Prostě jsme zestárli. Ale i tak je fajn, že se jednou za rok na naší zahradě sejdeme.

Uklidil jsem zahradu, posbíral papírové obaly, s Matoušem jsme vrátili zahradní nábytek bratranci, který se už bohužel oslav nezúčastňuje. A tak nezbývá, než se těšit na příští rok! Děkuji všem účastníkům, rád jsem vás viděl!

Mezinárodní dítě Honza