Marně jsem si lámal hlavu, jak je možné, že v zemi tak velké jako je Amerika, si vyberou jako kandidáty na prezidenta takové exoty jako je Trump, Clintonová, nebo Biden. Když jsem viděl v Anglii, jak Clintonová v nějaké fabrice mezi jistě nepříliš bohatými dělnicemi, byla „lidová“ a ani se nesnažila skrýt, jak jí jsou ti lidé protivní. Stejně tak u nás odporný slizoun Babiš se navleče do svetru a džínů a vyrazí za pitomci na Moravu. Před obcí, kde je již ohlášen a čeká tam na něj jeho klaka, přesedne z limuzíny do obytňáku a ujede dvě stě metrů jako řidič na náměstí mezi jásající davy. Tam jako velmož kyne bábám s účesem a la květák na hlavě. Rozdává hot dogy a podepisuje se. Dav debilů tleská. Naslibuje hory doly s tím, že za jeho vlády bylo líp. To, že šílená devalvace měny je jen důsledek jeho rozhazování peněz, na to nějak zapomněl. A dav tleská!

Druhá slibotechna Středula se tváří, že zastupuje celý národ. Jenže doby, kdy v odborech byl skoro každý, jsou dávno pryč. A Středula slibuje, jak státním zaměstnancům přidá. A slibuje, že půjdou do stávky. Případní voliči tohoto slizouna by si měli uvědomit, že všichni odborářští bossové se přes odbory dostali do parlamentu, do Evropského parlamentu, prostě si jen pomohli k lepšímu bydlu. Na rozdíl od Babiše se nebojí vystupovat i v Praze. Babiš i Zeman jezdí na Moravu, to je až za karlínským viaduktem a tudíž je to již Orient.

Měli jsme objednanou a zaplacenou prohlídku Slovenské strely. Chtěli jsme si udělat dvoudenní výlet do Kopřivnice a do Olomouce. V Olomouci je Veteran Car Arena, nádherné muzeum starých automobilů. V Kopřivnici jsou dvě muzea Tatry, jedno nákladních tatrovek a druhé osobních. Třetí muzeum v Kopřivnici je soukromé Auto-moto Muzeum. O realitě propastných rozdílů mezi Čechami a Moravou se kamarádi přesvědčili, když v Kopřivnici ve stanovený a objednaný čas na ně čekalo prázdné „akvárium“ (skleněný hangár) a Strela nikde! Přestože se museli zaknihovat a zaplatit prohlídku tohoto unikátu a byl to hlavní důvod návštěvy Kopřivnice. Muzeum mělo mailovou adresu Matouše, ale ani se neobtěžovalo zavolat, či napsat, že Strela kamsi odjela. Místo toho, až když se rozzuřený kamarád dožadoval vysvětlení, se začali vymlouvat, že vlak je majetkem továrny a ta, že si s ním může dělat co chce. Na otázku, proč neposlali upozornění, že se prohlídka nekoná, nedokázali odpovědět. Pak se naše skupina muzejní rozhodla pro náhradní program, navštívit Muzeum fojtství. Muzeum mělo otevřeno do pěti hodin. Nebyly ani čtyři hodiny a bylo zavřeno. Nikde žádná cedule, že se „z důvodu úmrtí se nevrtí“, prostě jakákoliv relevantní informace, proč je zavřeno. Druhý den na telefonní dotaz, proč měli zavřeno, dostali neuvěřitelnou odpověď, že to bylo na základě zásahu Policie ČR. Nikde ovšem v širokém okolí žádné policejní auto nebylo! Inu, Morava! Tam je všechno jinak!

Já jsem se, nevím, jestli bohužel, či bohudík nemohl zúčastnit. Dostal jsem záchvat dny a nemohl jsem došlápnout na levou nohu. Zuzana si den před tím nohu pro jistotu zlomila a dostala nechodící sádru. U nás doma to vypadalo jako v šatně baletu Národního divadla! Nedovedu si představit, že bych tam byl! To by potom dost možná skončilo zásahem Policie ČR!

Když mi Radek první večer telefonoval rozzuřený, co je potkalo, řekl jsem: „No, tak tam pojedeme ještě jednou!“
„Na Moravu? Už nikdy!“ Pak mi ale poslal fotky z muzeí. Ta nádherná auta za to nemohla.

V sobotu jsme se jeli uklidnit do cukrárny v Tuchlovicích, která je skvělá. Pro nás diabetiky velmi inspirativní! Náš diabetolog sice říkal, že bychom z Tuchlovic měli běžet do Prahy (36 km), abychom ten cukr ze sebe dostali, ale cukr uklidňuje a neznám lepší cukrárnu v širokém okolí. Ale jeden čokoládový dort a koktejl (zapomněl jsem na vafli s borůvkami a obložený chlebíček s vajíčkem), to snad taková dietní chyba není! Pak člověk přežije i zprávy v televizi!