„Koho jestli jsem neviděl?“ Byly tři hodiny ráno a já jsem po dávce francouzského červeného spal spánkem spravedlivých: „Koblížek se ti ztratil?“
Koukl jsem se na hodinky: „Ve tři ráno? Co jsi za tatínka? Na chatě ztratit dítě! Barnevernet na tebe!“
„Nesl jsem ho na záchod, vyčůral se a pak jsem se vyčůral já a Koblih zmizel. Myslel jsem, že je nahoře v posteli, ale tam není.“ Zaostřil jsem můj zakalený a rozespalý zrak a mžoural jsem po zšeřelé místnosti, ale Koblížka jsem neviděl.
Natáhl jsem nohy v posteli a o cosi jsem zavadil. „Sám jsi ztratil, sám si hledej! Vstal jsem a vzal jsem si foťák. Koblížek spal v nohách mé postele stočený do klubíčka. Usoudil, že než šplhat po strmých schodech do prvního patra, kde je ložnice, bude jednodušší zalézt k dědovi. Udělal jsem si krásnou fotku spícího Koblížka.
Honza se začal smát: „Koblížku, ty jsi mi dal! U dědy je to lepší?“ Vzal ho do náruče, Koblížek rozespalým hlasem řekl : „Dobrou noc!“ A byl odnesen do své postele.
„Strejdo, budeš nám dělat saláty každý den? Máma nakrájí rajská jablíčka a cibuli a zalije to vodou s octem a je to jako ve školní jídelně.“
„Chlapci, do salátu voda nepatří , ale to mamince neříkejte, zlobila by se! Jen oliváč a balsamico, osolit a posypat provensálským kořením když nemáte čerstvou bazalku. Je to jednoduché jako facka!“ A tak jsem dělal každý den plnou mísu salátu. Když jsem viděl Amálku, jak polévkovou lžící vyjídá cibulku „protože kluci mi vypili olej a cibulka je dobrá!“
Princezna se láduje cibulí! Korunu tomu dal Koblížek, když Honza a Štěpán nejedli polévku, protože jsem tam dal omylem fazole v chilli sauce. „Nezlob se tejdo, ale kluky to pálí! Oni nemají rádi pálivá jídla.“
„Dědo, můžu si přidat?“
„Koblížku, tebe to nepálí?“
„Ne, je to moc dobré!“ No, byla ta polévka trochu „svěží“. Ale nic kritického! Koblih má mou výchovu, toho nějaká paprička nezarazí!
Byl to krásný týden a již se těším na další „Trio Honzas“!
Hořelo v Česko-Saském Švýcarsku. Jeden z největších požárů, nebo snad největší u nás. Stovky hasičů v nepřístupném terénu bojovaly se živlem. Přiletěli hasiči z Polska, Itálie a z Německa. Opravdový malér! A náš nevyšší velitel branné moci? Přestože zcela nedávno vydal prohlášení, že je zdravý jako řípa, zůstal zalezlý v Lánech. Když začala být situace neúnosná, povolal do Lán generála hasičů. Nevím jestli může nejvyšší hasič poslat prezidenta tam kam patří, tj. do temných míst. Měl to udělat, protože si myslím, že měl důležitější práci, než poslouchat moudra sklerotického opilce.
Netuším, na co dostává prezident půl miliardy z rozpočtu na provoz své kanceláře, když absolutně nic nevytváří. A na provoz Nejedlého s Mynářem je to trochu moc!
Přes víkend jsme byli na letním soustředění v Aspenu. Chtěl jsem si vzít lyže - co když bude sníh? Sice už několik let nelyžuji, ale představa, že pojedu kabrioletem a z něj budou koukat lyže, mě nadchla. Nakonec jsem je nechal doma. Místo lyží koukaly z auta Zuzany berle. Já jsem byl v pátek ráno ještě na kapačkách, ale odpoledne jsme ve vedru vyrazili směr Aspen. Celou cestu bylo strašné vedro a cesta přes Prahu trvala skoro hodinu. Netuším, která z politických stran měla jako heslo: Praha průjezdná, ale byly to zase jen kecy. Mám dojem, že to byli Piráti. Ale on nenáviděný radní Sheinherr dokázal Prahu dokonale ucpat. Jeho úpravy chodníků a vozovek by možná stály za pobyt na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny. A mohl by tam vzít s sebou bratry Čižinské. Jejich dementní nápady by si také zasloužily hlubší studium. Dříve za dob temných, taková kvítka posadili do klády a spoluobčané je tam mohli chodit fackovat. Jsem člověk od přírody líný, ale tam bych šel!
Z pátka na sobotu přišla do Aspenu bouře. Měli jsme otevřená okna v pokoji, ale když jsem se probudil s mokrým obličejem, zjistil jsem, že je něco jinak. Blesk stíhal blesk, krása! Ochladilo se a v sobotu večer jsme museli sedět na baru, protože venku bylo deset stupňů. Den před tím jich bylo dvacet pět. Kamarádi vyrazili na cyklovýlet. My jsme se Zuzanou drželi pozice. Já chromý a Zuzana má sádru sundanou pár dní. Pan hoteliér nám zdatně sekundoval, byl po operaci kyčle!
Byl to krásný výlet a dnes, když jsem byl opět ve špitále na kapačkách, jsem vysvětloval sestře, že jsem byl přes víkend v Aspenu. „V Americe?“
„Ne, ve Františkově!“
