Na dovolenou jsem si vzal dvě knížky: Čas psychopatů od MUDr Radkina Honzáka a Košíře mýtické a literární od Martina C. Putny. Protože jsem pravověrný košířák, považoval jsem za povinnost si tuto knihu koupit. A učinil jsem velkou chybu. Je to slovní exhibice pana profesora, spíš slovní průjem. Má to být spojení Košíř, svébytného světa, dnes již pomalu neexistujícího, s literaturou. Protože s Pavlem, doyenem naší stolní společnosti, pořádáme setkání s promítáním fotek, které jsem v šedesátých a sedmdesátých létech dělal než komunisti zbourali Plzeňskou. Zámeček Mlynářka, později restauraci s koncertním sálem, zbourali protože jsem tam měl můj první a zároveň poslední klavírní koncert. Komunisti to nechali zbourat, aby se takový úspěch už nikdy nemohl opakovat. Teď tam devloupežníci staví nějaké hnusné betonové krabice s jakýmsi honosným názvem. Stejně tam nikdo bydlet nebude, jako v nově postavených domech na Podbělohorské o kousek dál. Ceny bytů jsou tak astronomické, že normální člověk na ně prostě nemá. Na jednom domě visel nápis: „Posledních pár bytů na prodej“, který se později změnil na „Tento dům je na prodej“. Radnice Prahy 5 zašmelila pozemky u Klamovky, kde byl park s bazénem-požární nádrží. Soudruh Jančík to komusi prodal a nový majitel přes protesty občanů zničil parčík a začal stavět čtyřpatrové domy (původně prý měly být osmipatrové).

Martin C. Putna píše, jak zbourali dům U Okrouhlíku, kde Hašek pracoval rok v redakci Světa zvířat. Místo něj postavili betonové monstrum. Pouze druhá polovina sdělení je pravdivá. Dům, ve kterém sídlila redakce Světa zvířat zbourali v roce 1922 a místo něj postavili nádhernou činžovní vilu ve stylu švýcarského penzionu. Tento krásný dům byl zbourán a místo něj stojí betonové monstrum z valné části opět prázdné.

Také dosti rozvláčně popisuje dílo jistého Mráze (tři tenké svazky básní vydané vlastním nákladem). Trnkův pobyt na Smíchově umístil do zchátralé usedlosti Turbová. Trnka bydlel a tvořil v barokním domku na zahradě této usedlosti. Možná, že by panu profesorovi pomohlo podívat se na dokument ČT Usedlosti Prahy 5, kde Turbovou provází dcera Trnky Alena a velmi pěkně popisuje „charakterové“ vlastnosti mistra. Na jednu stranu velmi nadaný malíř a loutkář na druhou stranu bezcharakterní a nadutý člověk.

Knížku jsem odhodil a nebudu se k ní vracet. Je to slátanina a slovní ekvilibristika pana Putny.

Knížka pana doktora Honzáka mě naopak rozveselila. Je o psychopatech. Podle čeho je poznáme, jak se dělí. Napsáno, jak to pan doktor umí, velmi vtipnou formou. Chechtal jsem se ležíc u moře. Mimo jiné tam popisuje, jak psychopat dokáže být velmi milý a pozorný a okouzlující, na druhou stranu je neuvěřitelně sebestředný, stoprocentně přesvědčený o své dokonalosti a většinou silně závislý na své matce. Běda každému z jeho okolí, kdo o jeho dokonalosti byť jen zapochybuje. Toho začne nenávidět a dělá mu to nejhorší, co dokáže. Jako mstu za to, že není adorován dle jeho představ. Zjistil jsem, že velmi dokonale popsal člověka, kterého jsem bohužel, poznal.

Protože jsem knížku začal číst v Řecku, chechtal jsem se při popisu řeckého božstva a popisu jejich vzájemných vztahů. Je to stylem: „Tys mě znásilnil mámu, tu máš přes držku a budeš trpět!“ Takhle, kdyby nám přednášeli dějepis, myslím si, že by s ním nikdo neměl problém. Ač nejsou přímo jmenováni, jsou tam velmi vtipně popsání naši prezidenti.

Sedíte u moře se sklenicí vína, čtete si vtipnou knížku od pana doktora, pomalu se šeří. Když je už světla pomálu, začnete přemýšlet kam půjdete na večeři. Zavřete knihu a koukáte, jak v západu slunce mění moře barvy. Zvednete se a věrný kocour Garlic vás doprovodí ke kamarádovi, který vám udělá neuvěřitelně dobrou večeři. Garlic způsobně čeká, až se zvedneme a půjdeme si s vínem sednout na pláž. Pak spokojeně přede na klíně a omamná vůně česneku, která se z něj vine, dokresluje pohodu večera. To byl krásný den!