Můj kamarád Matouš říká, že na radnici (lhostejno které), vypíšou konkurs na největšího blbce, a z toho pak udělají radního přes dopravu. V Praze tímto náročným konkursem vítězně prošel ing. Adam Scheinherr. Tomu zdatně sekundují pumpičkáři (cykloteroristé) bratři Čižinští. Jejich nápady na reorganizaci dopravy v Praze jsou bezbřehé. Poslední majstrštyk je přemalování křižovatky na Vypichu. Křižovatka, která byla obtížně průjezdná, se stala neprůjezdnou. Přál bych tomu debilovi, který to vymyslel, aby ležel v sanitce a bojoval o život, a sanitka do Motolské nemocnice, na Homolku nebo do Vojenské nemocnice stála v totální zácpě. Řidiči totiž nemají kam sanitce uhnout! Zato tam jeden bývalý pruh předělali na parkoviště pro bruslaře a cyklisty! Dříve normální odbočovací pruhy byly zrušeny a nahrazeny neskutečnými hoblany. Užil jsem si to teď v mlze. Jel jsem od Vypichu a chtěl jsem odbočit k nám. V mlze jsem přehlédl, že nějaký pitomec nechal namalovat odbočení o kus dál než bylo, a tak se člověk vlastně musí kousek vracet. Na původní odbočení nechal připevnit zpomalovací prahy! V mlze jsem si je do sytosti užil a to jsem jel krokem.

Povedlo se zneprůjezdnit Karlín. Tramvaj se vleče za veselými pumpičkáři, kteří jedou po tramvajovém pásu, totiž oni ani jinudy jet nemohou. Zato chodníky jsou na obou stranách deset metrů široké. Přes kavárnou Slavie vznikla podobná totální hovadina. Široký bulvár po kterém nikdo nechodí. Když se někdo chce kochat vyhlídkou na Pražský hrad, přejde ulici a jde po nábřeží.

Stejně se tak stala neprůjezdnou ulice kolem Masarykova nádraží. Proč? To nikdo neví. Netuším, kolik stálo rozšíření Prašného mostu. A proč ho rozšířili? Aby auta stáhli do jediného pruhu. Chodníky pojmou dva prvomájové průvody najednou! A nikdo po nich nechodí.

Všude se budují ostrůvky uprostřed vozovek. Netuším kolik takové pitomosti stojí. Peníze na rozmlácené ulice nejsou, ale vyhazovat peníze oknem na nesmyslné ostrůvky, na to jsou pražští radní přes dopravu kabrňáci.

Poslouchal jsem nedávno na Českém rozhlase plus diskusi o ekologii. Nějaká pomatená lékařka z Liberce (Jablonce?), snad zastupitelka, horovala proti autům. Úplně by je zakázala. Ona sama jezdí denně deset kilometrů do práce na kole a celá cesta je do kopce. Paní doktorka je asi mladá a zdravá. A hlavně blbá! Ne všichni mohou jezdit na kolech, ale to si neuvědomuje. Je fanatickou bojovnicí proti autům. Nepřipouští si ve své zaslepenosti, že rohlíky a mléko k snídani nepřiveze do krámu kluk na kole s nůší na zádech! A nový sporák jí nedonesou z krámu. Nevím, jestli není ze stejného vrhu jako Čižinští. V tom pořadu byl také jeden pán, bohužel osamocený, a ten kolegům jásajícím nad elektroauty řekl, jestli vědí kolik těžkých kovů akumulátory obsahují a jaká je jejich životnost. Samozřejmě do nekonečna plácali pitomosti o Green dealu a o životním prostředí. „Dobře, ale víte kolik dnes váží průměrné auto střední třídy? Přibližně tisíc pět set kilo. A totéž auto na baterky je o tunu těžší! A tak zatěžuje vozovku jako náklaďák. Materiál na akumulátory těží děti v Africe. A to vám nevadí? Auta na baterky jsou nejméně o třetinu dražší, než auta se spalovacími motory. Takže staří lidé se budou snažit udržet při životě stará auta se spalovacími motory. A dovedete si představit sídliště, kde dnes už není možné zaparkovat, jak tam řidiči budou tahat kilometry prodlužovaček, aby si přes noc nabili svá auta?“ Ten pán jako jediný měl normální názory a mluvil mi z duše. Ti ostatní jen dokola opakovali mantru o ekologii a o zákazu aut se spalovacími motory.

Po takovém pořadu se člověk musí jít uklidnit ke svým osmiválcovým miláčkům. Jednoho, který zrovna funguje, si vzít a jet se jen tak projet. Pětilitrový osmiválec, no to by tu doktorku fláklo! A pak by přijel záchranář na kole a na zádech by ji odvezl do nemocnice! A dobře jí tak! Nic se nemá přehánět!