Klukovské vzpomínky 677
„Honoušku, než začneš dnes psát, dvakrát, nebo třikrát se zhluboka nadechni a vydechni, nebo dopadneš jako ten tatínek z vtipu: Tátovi spadlo kladivo na palec u nohy. A co říkal? Mám vynechat sprostá slova? Jistě! Tak neříkal nic!“

Militantní ochránci přírody zachraňují svět a bojují proti globálnímu oteplování zákazem plastových tyčinek do uší, prosazují zákaz plastových brček do limonád, zakazují plastové kelímky na polévky.

Kupuji si na Plzeňské ulici u Vietnamců polévku pho. Dělají ji skvělou! Jenže… Začali používat papírové kelímky na polévku. V zájmu ochrany přírody. Papírový kelímek s horkou polévkou vydrží v asi tak deset minut, pak se rozlepí a polévka vyteče do igelitové tašky. To se stalo před několika minutami mně. Snažil jsem se opatrně přelít polévku z tašky do kastrolu. Taška z mikroténu povolila a většina chutného obsahu vytekla na zem. Kdybych měl po ruce nějakého ochránce přírody, vytřel bych s ním kuchyň, a kdyby se mi dostal do ruky hysterický magor Gréta, neunikla by fyzickému trestu. Všimněte si, že o znásilnění nemluvím, mám totiž svou hrdost!

Když se Amálce v Řecku rozpustilo papírové „ekologické“ brčko, dostala pohlavek, protože se polila limonádou. Nemohla za to! Za to mohl ten idiot, který nařídil používání těchto neuvěřitelných nesmyslů. Zkuste papírovým brčkem pít frappé! Po třetím napití ho budete mít všude. Ale zachráníme planetu. Sice použijeme o to víc pracích prášků, ale hlavní je, že nebudou plastová brčka. Jsem zásadně proti znečisťování naší krásné planety. Nejsem prase a třídím odpad. Ale hloupé aktivisty, přilepené k podlaze show roomu vteřinovým lepidlem, bych také nechal bez elektriky a topení jako to udělali zaměstnanci. A naopak bych ještě zkontroloval, zda jsou dobře přilepeni. Když ne, skočil bych do krámu pro lepidlo a udělal bych to pořádně. Když protest, tak pořádný! Nejen pro media, ale ať i doma vidí rodiče, jaké pitomce to vychovali.

Pracoval jsem rok v Thajsku. Létal jsem služebně do Kambodže. Mimo turistická centra ve slumech jsou obří hory odpadků. V Bangkoku jednou týdně přijel buldozer a hrnul hory odpadků do moře. Že tam nejedou ti ekoteroristé. Tam by se k té špíně a bídě mohli přilepovat, teď nevím vlastně k čemu. Kde je hysterická Greta se svým tatínkem? Že by v Bangkoku v pátek dělali „Den pro planetu“? Možná, že by ji konečně zavřeli do ústavu, kam už dávno patří.

Ve druhé polovině šedesátých let Evropou zmítaly studentské bouře. Stejně jako teď, bylo Rusko hospodářsky na huntě a za vydatné pomoci západních levicových pomatenců vyvolalo bouře. Víru v komunistický ráj ukončila až invaze do Československa v srpnu 1968. Mladí na barikádách byli vyléčeni ze svých iluzí.

Nepřipomíná vám to něco? Opět je Rusko na huntě a nedokáže vyrobit ani budík. Jediné, co dokážou prodat jsou zastaralé zbraně, plyn a ropa. Tak hurá na Ukrajinu! Musíme najít viníka naší bídy, přeci to trpaslík Liliputin nenechá na sobě! Ale výsledek je téměř stejný. Evropa se nečekaně postavila proti Rusku. Kromě Maďarska. Uhrové byli vždy trochu jiní. Už Jára Cimrman požadoval přejmenovat Rakousko-Uhersko na Rakousko-Uhersko-Česko. Nějak bychom si s uheráky poradili!

Myslel jsem, že díky covidu má planeta jiné starosti. Gréta zalezla. A teď už zase vystrkuje růžky. Domníval jsem se bláhově, že už bude od ní pokoj. Na Ukrajině Rusové vraždí nevinné lidi, ale my budeme řešit, jak budeme šťastně jezdit v „igráčcích“ (elektromobilech). V předražených krámech, které krom ekoteroristů nikdo nechce.

Koukám se na přímý přenos z ISS. Kamera je zaměřená na naši krásnou zem. Proč jen je na ní tolik idiotů?

Praha, 7.12. 2022