Příští rok slaví České aerolinie, dříve Československé aerolinie, sto let od svého založení. Strávil jsem u tohoto podniku valnou část života. Znamenal jistou epochu technického vývoje, dá se říci světového technického vývoje. Díky podivným šíbrům typu Tvrdíka, Lašáka, Moreelese, Dvořáka a dalších, společnost kolabuje. Všichni jmenovaní si vyplatili tučné odstupné a šli to kazit jinam. Například Lašák totálně „zazdil“ lahůdkářství Na zlatém kříži. Kdysi vyhlášená zastávka při pochůzkách městem, dnes umírá. Kousek odtud Libeřské lahůdky vzkvétají!
Společnost, která ještě v roce 2013, kdy jsem byl odejit, měla 36 letadel, má v současnosti jen jedno letadlo! Proto jsem byl šokován inzerátem Českých aerolinií, že vypisují výběrové řízení na pozici palubního průvodčího, jinak též stevarda. Je to jako kdyby v ústavu beznohých vypsali konkurz na šéfa baletu.
Nezbylo nic jiného, než se přihlásit! Formulář jsem pečlivě prostudoval a vyplnil dle pravdy. Podle současných zákonů, nesmí být nevýhodou věk. V rubrice: Co vás předurčuje k výkonu funkce palubního průvodčího, jsem se literárně rozmáchl. Napsal jsem, že mám poměrně dlouhou praxi v oboru - padesát let. V roce 1972 jsem si podal přihlášku na pozici palubního průvodčího a soudruh Fiala, tehdejší vedoucí stevardů, mi řekl, že až bude konkurz, dají mi vědět. Dodnes jsem žádné vyrozumění nedostal, a pochybuji, že by se má žádost ztratila. A soudruzi také nikdy nelhali! A tak se dovoluji znovu připomenout. Mám praxi na všech modelech Boeingů 737 od 200 až po 900. Krom toho ještě ovládám Boeing 757, 767 a 747. Airbusy jsou mi vlastní též. Má snad nějaký žadatel delší praxi, než já?
Obě mé partnerky (Čechová, Wolfová) byly stevardky a díky dlouholetému soužití s nimi jsem ledacos o problematice tohoto povolání pochytil. Zejména o nedostatku spánku, o nepříjemných cestujících, ale i o velmi příjemných, ba i o technických problémech na palubě. Mojí výhodou je, že umím opravit všechny typy kávovarů a ucpané toalety. Podle toho, jak někteří stevardi kolem toho šíleli, vím, že to je nejdůležitější součást letadla. Proti tomu drak letadla, avionika, nebo motory jsou jen marginální záležitosti!
Mohu vás přátelé upozornit, že mi dodnes nikdo od ČSA neodpověděl. Do rubriky zájmy jsem se zmínil, že jsem napsal sedm knih a jen jedna je o mé pubertě, ostatní jsou o životě na letištích.
Asi před dvěma lety dostal někdo od aerolinií stejný nápad a já jsem na výzvu reagoval obdobně jako dnes. Moje známá byla s tehdejším personalistou na obědě a on jí vyprávěl, jak jim nějaký magor napsal, že by chtěl být stevardem, že si podal v roce 1972 žádost, a že by chtěl vědět, jak na tom je. „Na přečti si, co ten magor napsal!“
„Nemusím, to je Honza Čech, toho já znám a není to magor, je jen trochu zvláštní. A má pravdu, skutečně si tu žádost tehdy podal.“
Večer, když ležím v posteli, si představuji, jak až bude aerolinka totálně v pr…, ale fuj, chtěl jsem říci na huntě, vyjedu já, Honoušek jako pověstný blanický rytíř v čele všech stevardů a aerolinie zachráním.
Tímto vyprávěním jsem chtěl přispět k pozvednutí morálky již ochablé. Nejen vanilkovými rohlíčky živ je člověk. Ta představa, jak budu procházet kabinou cestujících v neexistujícím letadle neexistující společnosti je přeci báječná, ne? Naděje umírá poslední!
