Protože vrchní velitel naší armády se účastnil veledůležitého aktu otevírání bezvýznamného národního domu, nemohl se účastnit oslavy třiceti let České armády, které velí. Nový prezident se jako bývalý generál oslav účastnil. Zeman z Bělehradu neopomněl plivnout jedovatou slinu, jak to že se nový prezident účastní takové oslavy, když ještě není inaugurován. Nějak mu v jeho alkoholem zmožené mysli nedošlo, že Pavel je bývalý generál a veterán bojů. Na rozdíl od šaška Zemana a jeho oblíbence Babiše, generál něco pro slávu naší země udělal.
Zeman dělal jen ostudu a Babiš kradl kudy chodil. Neb jsem zatížený láskou k Anglii, nikdy nezapomenu, jak královna Alžběta druhá anglická, nějakým omylem udělila audienci Zemanovi. Když jsem se měl sejít s nynějším králem, v té době princem Charlesem, dostal jsem manuál, jak se chovat k členovi britské královské rodiny. Manuál byl poměrně podrobný. Obsahoval detaily, jako že nesmím oslovovat jeho veličenstvo, nesmím ho požádat o autogram atd. Nakonec bylo všechno úplně jinak. Princ Charles se choval velmi přátelsky a večeře proběhla v naprosté pohodě. Měl jsem z toho strach a nakonec to byl krásný večer, na který nikdy nezapomenu. Ovar byl zajisté též poučen jak se má chovat. Jemu ale přeci nikdo nic nařizovat nebude. A tak od dveří hulákal na britskou panovnici svou školní angličtinou. Její veličenstvo zvyklé na ledacos, stálo poněkud zaražené. Koukal jsem na to, jak na holé skřivánky. Čekal jsem, že jí plácne ještě přes zadek. Udělal našemu národu světovou ostudu. Od té doby ho nikdo nikam nezval.
Měl jsem před časem menší problém. Po jistém léku jsem trpěl zácpou. Neprozřetelně jsem se svěřil s problémem svému synovi. Culil se a řekl: „Mám dojem, že jsem to vyřešil!“
„A co jsi vyřešil?“
„Tvé potíže.“
Přišel jsem na toaletu a sedl jsem si, abych učinil další pokus. Koukám jak blázen: přímo proti očím je fotografie Zemana s vlastnoručním podpisem. Nahoře bylo připsáno: „Pěkně kakej!“ Začal jsem se smát a dobrá věc se podařila!
Rozhodl jsem se, že v rámci zdraví tam nechám tuto podepsanou oficiální fotografii státníka až do osmého března. Pak ho slavnostně sejmu.
Toaleta je vůbec kultovní místo. Kamarád Sváťa měl za mísou ohromný znak Sovětského svazu. Byl sádrový, natřený bronzovou barvou. Každý, včetně dam, odcházel z toalety s úsměvem. Až na Sváťova otce. Moc se nestýkali, ale jednou k němu zavítal. Musel na toaletu. Když se vrátil byl celý zelený, on jako politický komisař Československé lidové armády, močil proti znaku SSSR! Začal na Sváťu řvát, co to má být, ať to okamžitě sundá. „Tati, mým kamarádům to nevadí a jestli tě to uráží, budeš muset chodit močit na zahradu.“ Od té doby se u Sváti tradovalo. „Jdeš močit na politruka, nebo normálně?“
Ve Vršovicích jsem měl na dveřích toalety proti očím ceduli z letadla: „Plovací vesta je pod vašim sedadlem“ Já vím, je to slabé. I když na okně do světlíku jsem měl „Nevyklánějte se z oken!“
Nevím, jak se naše parta vejde na miniaturní toaletu 8. března, až dojde ke snímáni portrétu starce, ale nějak to vyřešíme!
