Navštívili jsme s naší muzejní skupinou Vojenské muzeum na Žižkově. Byl jsem tam několikrát jako kluk a mám jen kusé vzpomínky. Pamatuji se na dvě věci. První byla expozice husitského hnutí, pojatá jako expozice prvních komunistů. V jednom měl Jirásek a komunisti pravdu. Husité, kam vpadli, tam plenili, kradli a zabíjeli. Po převratu v roce 1948 to po jejich vzoru s úspěchem zopakovali. Pod praporem rovnosti komunisti vraždili a kradli. Husitům se podařilo vzkvétající stát rozvrátit. Hospodářství ve středu Evropy zkolabovalo. Teprve bitva u Lipan jejich řádění ukončila.

My jsme se učili, že Tábor a Jan Žižka, byl předvoj vlády dělníků a rolníků. V tehdejší pojetí výstavy byl i bojový vůz husitů a na něm figuríny mordýřů.

Další věc, kterou si z muzea pamatuji, byla druhá světová válka. Ta se komunistickém výkladu smrskla na bitvu o Stalingrad a hrdinný boj Rudé armády. Že se bojovalo i někde jinde ve světě, to nějak tehdejší historici vynechali. Vzpomínám si na poněkud krkolomné vysvětlení konce války v Pacifiku. Rusové vyhlásili válku Japonsku 9. 8. 45 a Američani si nechtěli nechat ujít pocit vítězství tak svrhli 6. 8. atomovou bombu na Hirošimu a 9. 8. na Nagasaki. Když jsem si dal data dohromady, trochu mi to nesedělo. A Japonsko také porazil Stalin.

Jednu věc jsem si zapamatoval. V prodejně suvenýrů měli pohlednici Aero A 300, dvoumotorového bombardéru. Prototyp odstartoval poprvé v roce 1938. V koutě exposice druhé světové války ležel jeho zaprášený trup. Netuším jestli byl celý, nebo jen fragment. Ve své době to bylo nádherné letadlo, které přišlo pozdě. Černobílou pohlednici jsem si koupil. Byla to fotografie modelu. Ten byl také v muzeu vystaven spolu s modelem Avie A 534.

Ve škole jsme po návštěvě muzea měli napsat slohovou práci. Malé duše psaly o hrdinných husitech, jak dali pánům co proto. O kardinálovi Cesarinym, který tak utíkal z bitvy u Domažlic (14.7.1431), až ztratil svůj kardinálský klobouk! Tak to líčil Jirásek a přebásnili to moji spolužáci. Já jsem se rozepisoval o modelech letadel a místo Jiráska citoval Československá letadla od Němečka. Nakonec jsem se rozepsal o skutečném MiGu 19, který stál na nádvoří muzea. Učitel češtiny Syblík mi dal za sloh čtyřku, neb jsem nepopsal heroickou dobu husitství, ale psal jsem o nějakých modelech letadel. Dostatečnou jsem dostal, protože jsem se zmínil o sovětské stíhačce MiG. Jinak by to byla koule. Syblík byl komunista a tudíž blbec.

S matnými vzpomínkami jsem vystoupal s naší muzejní skupinou do muzea. Budova byla stejná jako za mého mládí, ale to bylo asi tak všechno. Interiéry byly zrekonstruované do stavu z roku 1938. Musím říci, že se dílo podařilo. Stavba je nádherná, vestibuly obložené mramorem, krásné lustry. Vestibuly jsou ozdobeny bustami hrdinů nové doby.

Vše doplňují rekonstruovaná původní svítidla. Opravdu, nádhera! MiG 19 zmizel, stejně tak i tank T 34. Nevím, co je na jejich místě. Dvorana je dnes zastřešená.

Sbírky jsou nesmírně rozsáhlé. Nedá se to najednou prohlédnout. Kavárna v posledním patře sice vaří výtečnou kávu, ale k celkovému odpočinku je třeba i dortík. Cukr rychle obnoví ztracené síly. Příště vyrazím do muzea jen na prohlídku některých částí. Musím se už šetřit!

Ovšem vyhlídka z cukrárny na Prahu je neuvěřitelná. Šla fronta a mraky byly exkluzivní. Bolely mě nohy, pil jsem kafe a kochal se výhledem. Fakt žiju v krásném městě.