Tak jako část pražské kavárny vynášela slavnostně Zemanu z Hradu na Karlův most, kde ji za víření bubnů zapálenou hodila do Vltavy, my jsme v sobotu měli akt snímání portrétu starce. Sešli jsme se s kamarády, abychom symbolicky ukončili neblahou éru panování odporného velmože. Jak jsem už napsal, když jsem trpěl zácpou, přilepil mi můj syn na záchod ve výši očí sedícího kadícího občana fotografii Zemana s vlastnoručním podpisem. Netuším, kde ji sehnal. Připsal na ni ještě: „Pěkně kakej!“ Když jsem toto terapeutické dílko viděl, začal jsem se chechtat, uvolnil jsem se a světe div se, Zeman mi pomohl. Každý lék má svou expiraci a tento končil odchodem starce. A tak jsme udělali mejdan s názvem „Snímání portrétu starce“. Má toaleta je miniaturní. Jak se tam nacpat, abychom mohli vytvořit skupinovou fotografii? Mastná Alena se nechávala fotit při různých příležitostech přestříhávání pásek, my musíme mít pro budoucí generace zachován obraz změny poměrů na mé toaletě. Upřímně se to moc nepovedlo. Myslím ta fotka. Vždy tam někdo chybí.
Byl to skvělý večírek! Někdo navrhl, že když se fotografie hodně zmuchlá, aby změkla, lze si s ní i vytřít zadek. Ano, byla by to tečka za vládou tohoto člověka. Ale já jsem se rozhodl, že si fotografii nechám a zařadím ji mezi kuriozity. Kdo z vás má podepsanou fotografii prezidenta s přáním dobrého vyměšování? Tak definitivně skončila v mé rodině éra tohoto parchanta.
Zeman se nemůže se rozloučit s pocitem jisté nadřazenosti, a tak se bohužel nevrátí zpět na Vysočinu objímat stromy. Chce si připadat jako tatíček Masaryk, který se projížděl po Lánech na koni. Jeho budou tlačit na kriplkáře po Lánech a on bude kynout nevděčnému lidu. Sádrový trpaslík se bude muset přestěhovat do jeho mauzolea a nebude si užívat luxusní Lumbeho vilu se služebnictvem.
Zcela z jiného soudku: běžme pryč od politiky! Ve středu mi volal kamarád, že mu kleklo auto, jestli bych ho nemohl odvézt do Plzně na tiskovou konferenci. Protože se jednalo o auta, nemohl jsem odmítnout. Spolek Depo Moto Art uspořádal v prostorách trolejbusového depa tiskovou konferenci k budoucímu otevření muzea. Muzeum má spojovat umění, auta a motocykly. Velmi záslužný čin! Jako ukázka budoucí expozice byly zde vystaveny motocykly a auta členů sdružení Plzeň sobě. Dříve bývaly v těchto prostorách výstavy sportovních aut. Ty byly pouze časově omezené. Nyní od června má být tento areál změněn na muzeum. Základ exponátů bude tvořen poklady, které tam již jsou.
Muzeum usiluje o přemístění sbírky automobilů Praga Emila Příhody. Bavili jsme se spolu po létech. Starý pán (91) srší energií. „Oni netuší, co po mně chtějí. Jen požárních pragovek mám šedesát, to se sem nemůže vejít!“ Fantastická sbírka pana Příhody ztratila střechu nad hlavou, když jeho snacha po smrti syna pana Příhody prodala statek, ve kterém sbírka byla. Noví majitelé měli dojem, že součástí koupě jsou i veteráni, které by mohli prodat. Původní záměr přemístit sbírku do prostor bývalé Pragovky padl. To slibovala Krnáčová. Ale příslušní radní měli jednu základní otázku: „A co z toho budu mít já?“ Vím, že s panem Příhodou je těžké pořízení, přeci jen věk je limitující faktor. Lidé z budoucího muzea, pan Čečil, nebo pan Hošťálek, se kterými jsem mluvil, jsou zapálení. A takovým štěstí přeje! Oba dva pánové jsou fanatiky motorismu v dobrém slova smyslu. Pan Hošťálek na motocyklu BMW R12 (aspoň si myslím, že se tak jmenuje) z roku 1936 jel ještě s mladým kolegou na druhém BMW do Stalingradu. Panu Hošťálkovi bylo v té době přes sedmdesát! Letos osmdesátník se velmi aktivně zapojil do budování muzea v Plzni. Jsou to všechno krásní lidé!
