Tak si představte, že Ivanka Gottová není v jiném stavu! To je bomba! Kdysi jsem se strachy třásl, že nedostane za covid kompenzace a propadne se do bídy. Nakonec vše dobře dopadlo a ty miliony dostala. Nevím za co, když nic nedělá, a ze všech televizí, co jich máme, ji vyhodili. Přestože se Mistr za ni zaručil, že je skvělá a moudrá, přišli na to, že je intelektuálně poněkud nesmělá. Takže opravdu netuším, co stát kompenzoval. Inu, Míša David si chudák za kompenzace koupil vilu na Malierováce, nebo kde. Za to, jak se nám snažil zasvinit mozek za bolševika, si to jistě zaslouží.

A teď ještě by měla být Ivanka v jiném stavu? Naštěstí není! Jsem v klidu. Mrzí mne, že Krampol, Obermaierová i Žilková dřou bídu. Žilková dokonce nemůže své šilhavé dceři platit dva koně! No považte tu nuzotu! A to dřela několik let v Izraeli jako manželka velvyslance. Chudák Krampol si nemůže koupit rajská jablíčka za sedm stovek kilo! No, já bych si je za ty peníze také nekoupil. Asi si je nechává dovážet soukromým letadlem z Maroka.

Upřímně, je mi z těch lidí špatně. Proč sakra nedrží hubu? Jestli nevědí co je bída, ať jedou tisíc kilometrů na východ, a pokud je nezabijí, tak to uvidí.

Když jsem odešel od ČSA, zavolal mi kamarád, jestli bych pro něj nechtěl pracovat. Má firmu na údržbu letadel v Rize. Cože do Rigy, do Ruska? No, peníze nesmrdí, tak jo. Nastoupil jsem v Rize. Byl jsem hlupák, nic jsem si o Lotyšsku nepřečetl. Vím přeci všechno! Když jsem tam přiletěl, koukal jsem s otevřenou pusou. Jak jsem mohl být tak hloupý? Riga je nádherná. Dříve hansovní německé město. Nechápal jsem, jak mohly krásné staré domy přežít válku i hospodaření Rusáků. Bydlel jsem na pěší zóně uprostřed města. Secesní domy se střídaly s hrázděnými domy. Parky, kavárny. Jaký rozdíl proti hnusné a šedivé Moskvě. Dalším mým omylem bylo, že jsem promluvil rusky. Nikdo mi nerozuměl, respektive nechtěl mi rozumět. Anglicky mluvila i holka v kantýně na letišti. Chápal jsem to. My jsme tady měli Rusáky dvacet let, a až na pár blbů, kteří s nimi kšeftovali, jsme je upřímně nenáviděli. A to bylo houby proti tomu, co dělali v Lotyšsku. Stačí si přečíst skvělé knihy: Od paktu ke Stalingradu a Od Stalingradu do Berlína od Alexandera Wertha. Spisovatel mimo jiné líčí, jak potkal na ulici v Moskvě Maxima Gorkého v perfektním kabátě. Zeptal se ho, kde ho koupil a on mu poradil, aby jel do Rigy a tam ať si v krámě řekne. Kdyby se cukali, ať vytáhne pistoli a dají mu zboží i zadarmo!

Jediné, co bylo v Rize divné, a prý je to podle průvodce všude v Lotyšsku, nikde se v hospodě lidé spolu nebaví. Rád si povídám s lidmi, ale tady jsem byl bez šance. Sedí, pijí pivo nebo víno a koukají před sebe. Potkali jsme tam se Zuzanou chlapíka na ulici:
„Vy jste Češi?“
„Ano jsme, proč?“
„Já jsem z Plzně mechanik na tramvajích a nemám si s kým povídat. Nemohl bych vás pozvat na kafe?“
Káva se protáhla na večeři. Pán byl velmi příjemný a po zkušenostech, které jsem tady se společenským životem získal, jsem se mu vůbec nedivil. Můj kolega byl velmi ukecaný. Říkal jsem mu o mé zkušenosti z hospod.
„No, tak to tady prostě je. Už se nebojí KGB, ale prostě se nebaví.“
„A že ty jsi tak ukecaný?“
„Já jsem Ukrajinec!“

Po půl roce jsem se vrátil z Lotyšska a v duchu jsem se omlouval tomuto národu, který si své s Rusáky vytrpěl. Ale ani oni nejsou bez poskvrny. Holokaust si dělali sami, bez asistence Němců. Přes dvůr jsem měl synagogu. Stále sloužila jako sklad čehosi. Když na začátku nového tisíciletí vítr odvál písek z hromadného hrobu, kde leželo víc než třicet tisíc zavražděných Židů, bylo z toho mezinárodní pozdvižení. Holokaust a vůbec židovská otázka jsou tady stále tabu.

Tak jsem se dostal od těhotné Ivanky Gottové až k holokaustu v pobaltské zemi. To údajné těhotenství je věru veselejší. Od našich zasloužilých umělců údajně dřoucích bídu, až ke skutečné historii. To mám na své narozeniny věru guláš v hlavě!