Honza se mě ptal, co bych chtěl jako dárek. Řekl jsem mu, že společnost Breitling prodává svého Super Constellationa, druhdy jediného létajícího v Evropě. Honzovi se to zdálo drahé, tak mi koupil model. Ale krásný model!
Viděl jsem po roce zase kamarády. Vídám se s některými na horách v Aspenu. Na naší zahradě nehrozilo, že by někdo nedotočil oblouk a práskl s sebou. I když loňská oslava skončila nechodící sádrou. Vratká chůze, mokrá tráva, to je vražedná kombinace. Letos nemohla přijít má milovaná vnučka Amálka, která se vrátila ze školy v přírodě se zažívacími problémy. Tak aspoň z domova kontrolovala brášku, jestli správně obsluhuje a jestli mají všichni plné sklenice. Měli jsme! Honzík si mi vlezl na klín s tím, že málo piju, že by mi chtěl nalít. Takhle kazit děti!
Nepřišel Olin, protože někde hrál a Todor, který už nepřijde nikdy. Šestého ledna odešel tam, odkud není návratu.
Slavívali jsme mé narozeniny a Todorovy dohromady. Nejvíce povedené mají následky dodnes. Celý den pršelo. Večer se udělalo krásně. A tak jsme vynesli repro bedny a zesilovač před dům. Byli jsme v té době mladí a tak jsme nemohli být bez tance. Tančili jsme bosí až do rána na mokré trávě. Jak asi trávník před domem vypadal po skotačení dvaceti tanečníků? Ráno stál rozzuřený strýc před domem a koukal na tu spoušť. Trávník připomínal tankodrom. Od něj vedl pruh bláta k záchodu. Naštěstí záchod byl tehdy hned za vstupními dveřmi. Nevím, jestli jste někdy viděli záběry z koridy, kdy býk s očima podlitýma krví žízní po krvi toreadora. Tady strýc toužil po mé a Todorově krvi. To ještě netušil, že jeho ortopedická pomůcka - hůl - prošla náročným fyzikálním pokusem. Todor vzal jeho hůl a prohlásil, že hůl nad svíčkou očouzená jeví se nám zalomená! Když si po tomto pokusu vzal rozlícený strýc hůl do ruky a zjistil, že má celou ruku černou, začal řvát mocným hlasem:
„Todore, Honzo! Kde jste, vy debilové? Okamžitě sem přijďte, ať vám mohu nakopat zadek!“
Řval tak mocně, že i tvrdého spáče Todora vzbudil. Přišoural se ke svému otci v pyžamu.
„Vo co go? Jeje, nějak jsme ten trávník zrychtovali, co? Ale my to dáme do pořádku!“
Ani to nestačil doříct a už měl obě tváře černé, jak dostal oboustrannou facku od otce. Strýc mu hrozil očouzenou holí.
„Co máš proti fyzikálním pokusům? A Honza facku nedostane? Proč jenom já?“
„Tomu nafackují jeho rodiče. Koukejte to dát do původního stavu, vy pitomci.“
A hodil zčernalou hůl po Todorovi. Ten, i když měl kocovinu, dokázal uhnout.
„Ty vole, takovou krásnou patinu ta hůl má a on to neocení, chápeš to? Věstonická Venuše je celá černá a všichni se jí klaní a já jsem jen dělal pokus a on se rozběsnil!“
Z domu se ozvalo: „Já ti dám věstonickou Venuši, ty debile!“
Pak přišla ségra, rozdala nám hrábě, abychom ten tankodrom srovnali. Dostali jsme kdysi od kamarádky z Tábora pytel travního semene a tak jsme to tam rozházeli. Kupodivu se trávník chytil a unikli jsme tak jisté smrti od běsnícího strýce. Todor hůl vyčistil a natřel nitrolakem, takže vypadala jako nová. Nápis „V záběhu“ si mohl odpustit. Ta modřina od hole byla dost dlouho vidět. Strýc měl páru!
Trávník definitivně zničili pokrývači, kteří na něj složili tašky. Od té doby se ségra i Tonda se snaží, seč jim síly stačí, ale tráva v těch místech živoří.
Tak jsem oslavil sedmdesáté třetí narozeniny. Netančilo se, ach ty nohy! Ale sranda byla! To jo!
