Když jsem viděl film Letec o Howardovi Hughesovi, nestačil jsem kroutit hlavou, jakou kravinu Hollywood natočil. Přitom stavba maket letadel, která pak ve filmu „létala“ musela stát neuvěřitelné peníze. Jeho životní příběh je opravdu velmi zajímavý. Ale filmaři ví všechno nejlépe, a skutečnost jim poněkud uniká. Hughes postavil největší létající člun na světě. Osmimotorový ohromný stroj byl dokončen až v roce 1947 a armáda o něj ztratila zájem. Kvůli nevyjasněnému financování projektu policie nechala zablokovat řídící plochy, aby s letadlem nemohl Hughes letět. S posádkou na palubě prohlásil, že jen vyzkouší, jak se letadlo chová při pojíždění. Nahodili motory a vyjeli ze zátoky, kde letadlo kotvilo. Na volném moři zavelel Hughes: „Full power!“ Motory zavyly a letadlo se začalo rozjíždět. Přítomný policista začal řvát, že s tím nesmí letět. Ale letadlo se vzneslo a mohlo letět jen rovně. Pak opět sedlo na hladinu. Potud je to pravda. Letadlo bylo postaveno ze dřeva, protože hliník a jeho slitiny mu byly odepřeny jako strategický materiál. Záběry ve filmu mne fascinovaly. Dřevěné letadlo svařovali, jiskry létaly na všechny strany. Smrkové dřevo se přeci nejlépe svařuje.
Když Hughes testuje průzkumné dvoumotorové letadlo, překročí všechna doporučená omezení a letí s nevyzkoušenými pohonnými jednotkami na plný plyn. U jednoho motoru se přestavila vrtule do reverzního stavu a motor se utrhnul z lože. Nicméně letadlo pokračuje v přímém letu a křídly kosí střechy domů! Blbci z Hollywoodu popřeli fyzikální zákony!
Ale nemusíme tak daleko. K napsání této vzpomínky mne přimělo vztekání se Zuzany nad třicetiminutovým eposem České televize „Ostrov svobody“. Třicet let byla letuškou a na Kubu letěla mnohokrát. Stávalo se celkem běžně, že při technickém mezipřistání v Montrealu se někdo z cestujících nevrátil na palubu letadla a požádal o azyl kanadské úřady. Jen kolik mých kolegů tam skončilo! Piloti dálkových IL 62 byli ti nejprověřenější z prověřených (i když mezi nimi byli i slušní lidé) a ti vymýšleli neskutečné a nebezpečné kraviny. Například, že při tankování paliva v Montrealu, kdy se měnila i posádka, nepustí cestující ven z letadla. Zaplatí raději plnou požární asistenci, hlavně aby nikdo z komunistického ráje nezdrhnul. To skončilo, když jeden cestující skočil z otevřených dveří letadla na zem a zlámal si nohy. Další výmysl byl, že zpět, kdy letadlu vítr vál do zadku, se pokusí letět bez mezipřistání až do Prahy. Za takto uskutečněný let dostávali soudruzi piloti finanční odměny! V Praze sedali na suchý hadr s prázdnými nádržemi.
Ve filmu ČT byly neskutečné kraviny. Letuška oslovovala cestující „soudružko“! Nebo cestující, ač netušili, že budou sedat v Kanadě, vystupovali z letadla v kožešinových čepicích.
„Kožešinové čepice, když netušili, že budou sedat v Montrealu? Kriste pane, to je ale kravina!“
„Počkej, ty sis nebrala do Havany na pláž kožešinovou čepici? Ty jsi snad měla plavky?“
„Letušky mají na hlavách na palubě kloboučky, to je další pitomost! Ty jsme nosily jen do letadla, ale na palubě jsme je nikdy neměly.“
Jako odborný poradce je tam uvedená Elvíra Mandlíková, která všem bývalým kolegyním napsala, že se stydí za své jméno pod tím filmem.
Jistá televize natáčela seriál Letiště, pro který jsem napsal některé epizody. Měl jsem jednu jedinou podmínku: aby mé jméno nebylo uvedeno v titulcích. A udělal jsem dobře. Před natáčením u nás byla jakási dívčina a ptala se Zuzany, co vlastně dělá letuška na palubě. Za chvíli to vypadalo, že učí Zuzanu, co se vlastně na palubě za letu děje. Zuzanu to už naštvalo a zeptala se jí kolik toho nalétala: „Jednou jsem letěla do Hurghády!“ Tento paskvil byl opravdu „velmi zábavný“.
Ještě se vrátím ke slátanině „Ostrov svobody“. Hrdina filmu vypráví vedle sedící dívce, že v Montralu vystoupí z letadla a emigruje. Že už má komunistické buzerace plné zuby. Potud je vše v pořádku. Ale to, že jeho otec létal jako pilot u RAF? To ho měl po padesátce? Nakonec se chlapec vrátil do letadla a začal hledat svou spolucestující. Myslel si, že ona, na rozdíl od něj, zůstala v Kanadě. Nakonec ji našli na záchodě, když počítali cestující před odletem. To je další blbost. Před odletem jsou záchody zamčené.
Proč točí filmy lidé, kteří ví o dané situaci prd? Psal jsem o promarněné příležitosti vzdát hold našim pilotům RAF „Good old Czechs“, což je neuvěřitelná slátanina. Škoda!
