Dnes jsem poslouchal v rádiu bývalou ministryni „Venezuelu“ Maláčovou, jak žvanila o tom, kterak se naše vláda nestará o naše pracující. To říká ta, která v životě nepracovala! Nikdy za nic nezodpovídala. Na jedné tiskovce, kde plácala nesmysly, se z davu ozvalo: „Maláčová, ukaž nám kozy!“ Což neučinila, a při tom to mohlo být to jediné zajímavé za její éry ministrování.
Dnes od rána varují před bouřkami. Honza mi poslal fotky, co udělal na letišti v Basileji, kde pracuje. Napřed A 300F a malebné mraky. Pak se z mraků vysune větrný vír. Spustí se liják a vítr lomcuje kamerou. Stotunové letadlo poskakuje po ploše letiště jako hračka a nakonec ho vítr otočí!
První odstavec je nadsázka, která mě napadla, když jsem viděl tetu Alenu z Brna, jak v televizi žvanila o tom, že nový ministr zemědělství nemá zemědělské vzdělání. Zatím co ona jako brilantní ministr financí nikdy ekonomii nestudovala a podle toho její vládnutí i vypadalo.
Druhý odstavec je čistá pravda. Když se živly rozběsní, člověk je proti nim nicotná částečka vesmíru. Vítr přes sto kilometrů za hodinu jsem zažil jen jednou a to na letišti v Bratislavě. Meteorkáři nám volali, abychom si Čmeláky přivázali, že se blíží strašné počasí. Odtáhli jsme Čmeláky na trávu a do trávy jsme zavrtali kotvy. K nim jsme lany přivázali křídla letadel. Ostruhové kolečko jsme také ukotvili.
Setmělo se a vítr začal cloumat letadly. Zaparkovaná osmnáctka stála před budovou ve stínu větru. Ale malá éra byla na volné ploše. A začal tanec. Dvoustovky Moravy nadskakovaly, ale držely. Ale dva Čmeláci poskakovali stále víc a víc. Kotvy povolovaly. Byl jsem mladý a hloupý. Chtěl jsem doběhnout k letadlům a dotáhnout kotevní lana. Když jsem došel na roh hangáru, vítr se do mě opřel a flákl se mnou o zem. Hrdinství mě přešlo. Pravda, bylo to před třiceti kily. Pád na tvrdý beton letiště mě uvedl do reality. Po čtyřech jsem se vrátil za roh hangáru a koukal jsem se, jak kotvy najednou povolily. Letadlo se vzneslo. Ostruhové kolečko pevně drželo, příď s motorem a křídly se otočila, jako když ždímáš hadr a spadla za ocas. Za chvíli se to opakovalo u druhého letadla. Naštěstí zbylých dvacet Čmeláků drželo a přežilo.
Pak začalo vyšetřování. Proč jsme nešli k letadlům, když jsme viděli, co se děje. Naštěstí kolegové dosvědčili, že se našel jeden magor, který chtěl letadla zachránit, ale vítr s ním praštil o zem, takže už se další odvážlivec nenašel. Stopy hlíny na vytržených kotvách ukázaly, že skutečně byly zavrtané do země správně. Jenom rozmoklý trávník je neudržel.
Když jsem viděl Honzovy fotky z Basileje, řekl jsem si, že jsou chvíle, kdy jsem i rád, že už nejsem letecký mechanik! Stát v bouřce na ploše pod letadlem, když blesky mlátí do plochy kolem, to jsem se opravdu bál. Stará tábornická moudrost říká, že se v bouřce nemám schovávat pod strom a tady jsem stál pod kovovým letadlem, celý promočený deštěm! Když konečně padl bolševik, změnily se předpisy a my jsme se mohli odpojit od letadla a jít se schovat do budovy. Tradovalo se, že jednou uhodil blesk do letadla a kolega, který měl na hlavě sluchátka propojená s kokpitem, upadl a ze šňůry zůstala jen seškvařená izolace. Naštěstí se to nestalo mně.
Nepokoušejte se ovládnout přírodu! To chtěli komunisti a jak to dopadlo?
