Opět jsem dostal od jednoho emigranta dopis. Patrně napsaný nějakým chcimírem. Jak naše vláda dává peníze Ukrajincům, kteří se tady válí a nic nedělají. Pak nezbyde na naše lidi. Když něco takového čtu, vyskočím metr do výšky a strašně se naštvu. Kdo by mi měl co dávat? Důchod dostávám, zdravotní a sociální pojištění jsem si také platil celý život. Co bych měl dostávat a od koho? Že by soudruh Babiš něco udrolil z toho, co za něj všichni platíme? Ani náhodou. Ale to chcimírům nevadí. Všichni platíme za Babiše dluhy. Schillerová, nejhorší ministr financí, kterého jsme kdy měli, si stáhne šaty ve kterých je narvaná a vytáhne kalhotky a začne plácat pitomosti o tom, že za jejich vlády by se to nestalo. Ano, má pravdu, rozhazovali plnými hrstmi, až zasekli do vrat ministerstva financí sekyru tak hluboko, až se vrzání rozléhalo po celém království českém.
Tak nám plyne léto. Na chatě, když jsme večer seděli a popíjeli (Mates pokuřoval, neb nepije), bylo deset stupňů. Měli jsme mikiny a litovali jsme té neprozřetelnosti, že jsme si nevzali i bundy. Kdo mohl tušit ve čtyřiceti stupňových vedrech, že za dva dny se všechno změní a bude pršet? Občas se v noci rozjasnila obloha a sledovali jsme ISS jak letí a září.
„Tejdo Kuldo (má přezdívka), vyfotíš si je zase, jako loni?“
„Srandičky si děláte ze starého člověka! Když letí přes naší krásnou zem, jsou u okýnek a usmívají se, protože vědí, že je fotografuji. Ostatně, nevím, kdo si stáhl kalhoty a vystrčil na ně prdku, aby nás už neotravovali?“
Vedle na rozsáhlém pozemku se pásly krávy. Všimli jsme si jich až večer, když se přišly podívat kdože tam sedí a poslouchá rumunskou popmusic. To ani ten hovězí dobytek nepochopil. Sandru Ciobra zpíval své megahity, k tomu mu tancovaly krasavice v minisukních. Na jednom videoklipu byla dokonce houslistka v tangách! Kdepak Rumunsko, tam vědí kudy vede cesta!
Ani krávy nemohly pochopit jací magoři tam večer sedí s dětmi a poslouchají takovou hrůzu. Pro děti to bylo patrně první setkání se skotem. Stály proti sobě, z jedné strany plotu telata, z druhé strany také telata, ale z Prahy. Netuším, kde byly krávy přes den, ale nás chodily navštěvovat jen v noci.
Vylepšili jsme naši diskotéku o kulturní zážitek. Jiří Wimmer přednášel Bezručovu báseň Ostrava. Pak jsme pustili něco z Jadranu: Božanku. Vzala si o třicet let mladšího chlapíka. Za dva roky se s ním rozvedla. V třiasedmdesáti je v minisukních ještě šťabajzna.
„Tejdo, je volná, jdi do toho! Viděl jsi ji v bikinách? Náramná krása! Už vidím, jak na Smíchově bude zpívat o Jadranu! Ještě, že máma špatně slyší!“
Pak už šla tradiční muzika: Ray Charles, Solomon Burke a další „podřadní“ muzikanti.
Teď sedím doma. Včera jsme v mezideští grilovali, ale bez dětí, jsou na táborech a tak to nemá tu šťávu. Však na konci prázdnin je budu mít tady, už se těším!
