Vraťme se k mému milovanému ostrovu Aegina. Půjčuji si od pana hoteliéra, či jeho příbuzného, auto. Ze začátku jsme měli Suzuki Vitaru. Ta prošla po klinické smrti generálkou štětkou a dostala nové sedačky. Staré byly jaksi samovolně demontovatelné… Pak Honza toužil po jiném džípu. Dostali jsme Suzuki Jimny. Trochu jí chyběl jeden světlomet a střecha. Střecha nevadila, ale světlomet v noci v serpentýnách docela ano.
„Tati, já tě naučím jezdit terénem. Dávej bacha!“
Odbočil ze silnice a jal se kroužit mezi jakýmisi kameny. Kolem bouřilo moře. Ani jsme si nevšimli nechápavých pohledů Řeků. Když jsme se snažili vrátit na silnici, byla tam jakási cedule. A na té stálo: Vykopávky města ze 4 století před naším letopočtem. Syn mě učil jezdit terénem po historických ulicích! Připadal jsem si jako naprostý debil.
V duchu jsem se Řekům omluvil. Nicméně i Jimny měla své dny spočítané. Povodně před měsícem dokonaly dílo zkázy. Nebyl se mnou syn a tak jsem si půjčil obyčejnou Micru. Auto ošklivé, ale brzdilo, svítilo a jezdilo. I do strmých kopců, které na našem ostrově jsou. Byl jsem s ním na výsost spokojený. Po povodních ani Micra nebyla a tak jsem vzal Fiata Pandu. Auto na pohled docela pěkné (v řeckých podmínkách).
„Tady svítí červeně volant a ruční brzda!“
„Its OK, sir!“ řekl mladíček, který mi auto předával. Zavolal jsem do Prahy kamarádu Jakubovi, který zná všechna auta, protože dělá na STK.
„Volant a ruční brzda? Není tam tlačítko „city“?“
„Je!“
„Tak si toho nevšímej, to je elektrický posilovač řízení a je v háji. Ale auto jinak funguje?“
„Jo, funguje. Hele, a když tě mám na drátě: prošla by u nás na STK motorka, no motorka, kozí dech, který nemá přední světlo a majitel drží v ruce baterku?“
„Cože? No, tak to by u nás asi neprošlo!“
Stejná Evropská unie, jiná pravidla. Najít prskolet, který svítí je kumšt. Na skútrech všemožných značek jezdí celá rodina: máma, táta, dvě děti a pes! Když potkáte někoho s helmou na hlavě, klidně na něj spusťte anglicky, nebo německy. Řekové a helmy? Jedině ve filmu.
Panda se hrdinně rozjela do kopců. Byli jsme na palubě jen dva. Když nechtěla do serpentýn jet ani na dvojku, začal jsem pochybovat o jejím technickém stavu. Pochyby se změnily v jistotu, když jsme se přehoupli přes hřeben a začali jsme klesat k moři. Po několika zabrždění brzdy odešly. Šlapal jsem do brzd jak do varhan. Ten den nebylo vedro, ale já se potil jako v sauně.
„Podívej se, jaký je tady krásný výhled, viď?“
Měl jsem jiné starosti: jak to přežít. U moře na rovině to bylo dobré, tam se brzdy trochu vzpamatovaly. Když jsme vyjížděli z přístavu, chytil jsem výfukem o vozovku a výfuk se rozebral! V přístavu jsem našel kus drátu a utržený gumicuk jsem nahradil drátem. Druhý den jsem jel vrátit Pandu a doufal jsem, že dojedu. Informoval jsem majitele ohledně chabých brzd. Mávl rukou a řekl své oblíbené „its OK!“
V řečtině neexistuje ekvivalent našich slov: okamžitě, hned a nebo rychle! Mám Řecko rád!
