Co na to ČSA, či vedení Smartwings? Nic! Na propagaci nedali ani korunu, naopak mám dojem, že všechny holky, které se toho zúčastnily, propustili! Neuvěřitelné! To ovšem nebylo nic proti tomu, co managoři dokázali při oslavě sta let trvání společnosti! Tisková mluvčí Dufková dala médiím jakousi amatérsky sestříhanou slátaninu. Skupina bývalých zaměstnanců, která si říká „100 let ČSA“ vyrobila pěkný několikaminutový shot z historie společnosti, pro kterou jsme pracovali a kterou jsme měli rádi. Opět pod vedením Rosti Kopeckého a jeho ženy. Jim oběma patří můj obdiv a dík.
Pro ČSA jsem pracoval čtyřicet let. Začínal jsem na generálkách Avií 14 v hangáru B. Tam je dnes výcvikové středisko. Pak jsem jako nespolehlivý byl přeložen do motorárny. Tam jsem pracoval na demontáži motorů AŠ 82T a potom na M 337. Nebyla špinavější práce na letišti! Byla tam ale skvělá parta nespolehlivých, a tudíž slušných, kluků, a zažili jsme tam spoustu srandy. Pak jsem odešel ke Slovairu. Pracoval jsem na krásných letadlech L-200 Morava a potom na L-410. Se čtyřistadesítkami jsem se v rámci delimitace dostal zpět pod křídla ČSA. A tam jsem pracoval až do roku 1990, kdy jsem odešel k British Airways. Když zrušili stanici v Praze v roce 2006, opět jsem se vrátil k ČSA. Do důchodu jsem byl poslán v roce 2013. Byl jsem z toho v šoku. Proč? Měl jsem dojem, že jsem stál na holé pláni a kolem mne postavili letiště! A najednou vyhazov? Skončil pro mne svět! Naštěstí jen na chvíli, odletěl jsem s Honzou Hamerníkem do Arizony a tam je letadel! Letecká energie se mi vrátila. Stál jsem tam mezi Beacatem, Tigercatem, Constellationy; co letadlo, to perla.
Pak jsem putoval jako mechanik po světě, až jsem skončil v Beauvais u Paříže. Po zkušenostech s Alitalií a s Air France jsem neměl rád Italy ani Francouze. Ale nejlepší práci v mém životě jsem měl ve Francii u italské firmy! To jsou paradoxy! Jsem už definitivně v důchodu a na letadla se koukám ze zahrady a stýská se mi. Někdy se nade mnou smilují bývalí kolegové a vyjednají mi vstup na plochu a pak štěstím bez sebe mohu fotografovat letadla v pohybu. Koho jednou letecký virus zasáhne, je navždy ztracen. Je to droga!
Kolem letadel se motá spousta exotů. Myslím si, že největším je Lubor Obendrauf, který dost dlouho krmil veřejnost tím, že je jediným českým pilotem, který se „sklouzl“ (jeho slova) s Concordem. Protože ho znám, vím, že si to všechno vymyslel. Varoval jsem ho, aby neblbnul a nikde o tom nežvanil. Ale on s tím vystupoval na setkání pilotů ve Slovanském domě, u Flyrosta hodinu žvanil o tom, jak ho André Turcat učil v Toulouse a jak pomáhal konstruovat Concorde. Každá lež se musí provalit a tak na konstrukci Concorde pracoval v prenatálním věku, Turcat nikdy neučil na technice v Toulouse a Obendrauf nemá papíry ani na větroně. Takových podivných lidí se kolem letectví motá spousta.
Zuzanu vyhodili od létání po 31 létech služby. Já jsem byl mechanikem padesát jedna let. Oba jsme svá povolání milovali. A tak jsme oslavili sto let trvání ČSA bublinkami večer na zahradě. Volal jsem mému adoptivnímu tatínkovi Ivanu Bačovi, abych mu popřál a abychom si vzpomněli na naše lety do Montrealu, Toronta a New Yorku. Jakou srandu jsme si spolu s adoptovaným bratrem za letu užili. Zpívali jsme si písně proti trudnomyslnosti, kouřili jsme doutníky a popíjeli čaj nebo kafe. Alkohol jsme nepotřebovali. Ivánek byl studnice srandy i bez posilovače. Někdy nás dokonce stevardky okřikovaly, že hrozně řveme, že to je slyšet v bussinesu.
Oficiální oslava byla jen pro panstvo. Pro hrobaře páté nejstarší letecké společnosti na světě. Ta „spodina“, která na ně dělá, si opět udělala soukromou oslavu v hale letiště. Smutné, co?
