Když jste důchodce, máte několik možností, jak trávit svůj čas. Když poslouchám v televizi v soutěži Kde domov můj soutěžící důchodce, mám dojem, že jsme národ důchodců - cyklistů, kteří se starají o svá vnoučata a pracují při tom na zahrádce na své chaloupce. Jsem nepovedený důchodce. Chalupu Zuzana prodala, takže mám o starost méně a práce na zahradě mě štěstím opravdu nenaplňuje. Nejraději jezdím po muzeích a koukám se na krásné věci. To mně činí šťastným. Byl jsem několikrát v muzeích ve Speyeru a v Sinsheimu. Jsou to technická muzea. Také jsme tam natáčeli část našeho seriálu o letadlech pro televizi.

Když bylo muzeum v Sinsheimu plné, zakoupila skupina majitelů bývalou leteckou továrnu ve Speyeru. Stojí u místního letiště. Budova byla zničena válkou. Opravili ji a přistavěli další. Muzeu vévodí Boeing 747-200 Lufthansy, který od roku 2002 stojí na sloupech nad muzeem. Kdy jsme tam natáčeli, musel jsem několikrát vyšplhat po točitých schodech do letadla. I když Jumbo miluji, už jsem toho měl dost.

Při první návštěvě muzea ve Speyeru jsme bydleli v hotelu v muzeu. Po sezóně mají akci, že vstupenky do obou muzeí plus nocleh ve Speyeru je jeden balíček za výhodnou cenu. Již tehdy jsme přikoupili jeden nocleh. Nyní jsme si koupili ještě nocleh v Sinsheimu.

Z hotelového pokoje ve Speyru jsem koukal na osvětlené Jumbo. Volal jsem tehdy Honzovi, jaký mám krásný výhled z pokoje a syn mě utvrdil v tom, co už dávno vím - že jsem starý a hloupý.
„To Jumbo je v Sinsheimu, ne ve Speyeru.“
„Ale já na něj koukám z okna, takže asi bude tady. A nebo v sudý týden je tady, v lichý je v Sinsheimu.“
„Tati, když jedu do práce, míjím muzeum v Sinsheimu a tam stojí sedm čtyři sedmička Lufthansy, že jo Zdeňku?“
Kamarád mu to potvrdil. Já jsem věděl z katalogu muzeí, že tam žádné Jumbo není. Tak jsem se s Honzou vsadil, že až se sejdeme v Sinsheimu a půjdeme na oběd, když tam Boeing bude, tak platím já, když ne, platí on.
„Asi si dám steak, tati, mám na něj nějak chuť.“
„A já si ho dám také a Zuzana si ho dá též, že jo?“
„Nevím o co jde, ale určitě máš pravdu!“
„Tati, ale platíš ty! Támhle Jumbo stojí, podívej!“
„To je jen směrovka na střeše výstavní haly, nebo tam vidíš někde celé letadlo?“
„Do Prčic, no jo vyhrál si! Že se s tebou sázím!“
O placení jsme se podělili a dodnes je to pro nás povedená taškařice. Poslal jsem minulý týden fotku Jumba s tím, že jsme měli štěstí, že je sudý týden.

Pro Němce je problém vyrovnat se s Druhou světovou válkou. V Sinshemu je rozsáhlá expozice německých tanků a výzbroje, naaranžovaná jako Afrikakorps. I s fotografií Rommela. Budiž! Ale vystavený dobytčák s lidmi uvnitř a s vojáky venku je silné kafe! Figuríny vojáků už zmizely, ale lidí s kufry v dobytčáku nikoliv.

Německá letadla z války jsou v Sinsheimu dost hrozná. CASA 2.111 je prezentovaná jako Heinkel 111H. Má sice barvy Luftwaffe, ale má motory Rolls Royce Merlin. Bf 109G má motor, kryt motoru a vrtuli z papundeklu, Ju 88 je také strašný paskvil.
Sbírka obrovských vládních Mercedesů z války působí dost tísnivě. Z Prahy je tam Mercedes Nuerburg von Neuratha. Třínápravový Mercedes vozil Hitlera.

Pryč od války! Sinsheim je jediné muzeum na světě, které vystavuje Concorde i Tu 144D. Dominují muzeu. Tento Tu 144 nalétal jen šedesát hodin. Pak stál léta v Kazani bez motorů. I když má kompletní kabinu cestujících, nikdy cestující nevezl. Dnes se na křídlech druhdy nejrychlejšího dopraváku vyhřívají ptáci.

Obě muzea vřele doporučuji. Jsou sice skoro pět set kilometrů daleko, ale stojí za to je vidět!