„Kolik druhů cukroví už Zuzana napekla?“
„Pokud vím, tak žádné. Já sladké nesmím a ona nemá dar těsta.“
Samozřejmě, že nakonec za mohutných protestů upeče pracny. Protesty patří k folkóru Vánoc. Její nepřekonatelnou specialitou jsou ovšem sýrové tyčky. Ty jsou skvělé.
Na Vánoce se většina hospodyněk zblázní a začne uklízet jak šílená. Nemám rád špínu, ale abych speciálně na Štědrý den měl umytá okna, vysmejčíno a vůbec naklizeno, takové ambice nemám.
„Honzo už máš umytá okna?“
„Jasně, je vidět na zahradu, jsou umytá!“
„Že jsem tě neviděla je mýt. Kdy jsi je myl?“
„No, to mohl být červen, ne červenec to byl. Jo, jo červenec. Bylo tehdy vedro.“
Skvělá Todorova žena Dáša prohlásila, že neví, proč se mě na to ptala. Že je jasné, že jí odpovím blbost. Nebyla to blbost, byla to pravda.
Na Seznamu vycházejí vzpomínky na „socík“. Evidentně to píší mladí, kteří to znají z doslechu a vědí o skutečnosti kulové. Samozřejmě, neexistovaly super-hyper. Do Prahy se sjížděli venkované a brali útokem Bílou labuť, nebo obchodní dům Perla. Jiný obchoďák v Praze nebyl. Ještě na Smíchově byl Vývoj. Bílá labuť umírá, Perla je dnes banka (roh Perlové a Jungmannova náměstí). A Vývoj na Štefánikově je opět obchoďák.
Že děti nedostávaly dárky? Vždy jsem něco dostal a byl jsem šťastný. Taková stavebnice Volhy, která se dala změnit na Moskviče, kupé, limuzínu, nebo combi, to byla nádhera! Byla to ruská auta. Stavebnici, velmi dobrou a podrobnou vyráběl tuším ITES v Trhových Svinech. Nebo plechový Sedan, Škoda 1200, který když narazil, tak se rozpadl. To byla nádhera! Nikdy jsem nedostal k Vánocům zbraň. Strašně jsem si přál plechový samopal na kapslíky. Nikdy nesplněné přání! Nakonec Todor, můj skvělý bratranec, mi věnoval pistoli systém Stella. Tak jsme této odvážné zbrani říkali. Byl to plastový kolt, který vystřeloval plastové tyčky s přísavkou na konci. Já měl světle zelenou a on měl červenou. Každý den se odehrávaly líté boje mezi obývákem a kuchyní. Odneslo to pár skleněných ozdob na stromečku.
„Vylez z lesa, srabe!“
Nevylezl jsem zpoza stromku a palbu odneslo pár ozdob. Ty spodní si vzal na starost náš kocour Mikeš. My jsme za ty horní dostali pár facek.
Kolem stromku jezdily vláčky, jejichž elektroniku zařizoval Todor. Semafory svítily, výhybky se přehazovaly. Akorát lamety nám to občas zkratovaly.
Ano, krámy byly poloprázdné a některé věci byly vzácné, jako ty neustále omílané „angličáky“. Na ty milující rodiče stáli fronty. Ale takový obyčejný prak s gumami čtyřhrankami, to byla nádhera! A ty nádherné modřiny jaké jsme po bitvě měli! Naštěstí jsem skončil mládí s oběma očima.
Dodnes se Vánoce těším, a vím, že budou zase krásné. Jako vždy! A to Vám také přeji.