Hluk, stres a tartas Vánoc pomalu utichá. Včera jsem se rozloučil s vnoučaty, která se začala pošťuchovat a prát ledva se objevila maminka. Do té doby si Honzík „legoval“ a Amálka si kreslila. Svítil stromeček a bylo teplo. Bytem zněl Michal Prokop. Ideální Vánoce! Vařil jsem oběd, milované jídlo všech dětí: párečky s bramborovou kaší.
„Dědo, nezbylo to maso na paprice?“
„Ale jsou párečky, Amálko. Ty bys raději papriku?“
„Já taky!“
A tak vznikl boj o maso na paprice, které jsem udělal předevčírem.
„Je toho dost, já vám to ohřeju. To vám to tak chutnalo?“
„Dědo, to je to nejlepší, co vaříš! Honzo, neužírej mi, ty máš ty párky!“
Podělil jsem je oba. Že se budou prát o jídlo ti dva, co téměř nejedí?
„Dědo, nezlobíš se? My to fakt máme strašně rádi!“
Večer si pro děti přijela maminka.
„Tak, co jste dělali? Nezlobili jste dědu?“
Děti vyprávěly, jak jsme den před tím na zahradě grilovali, že byla tma. Ony lítaly po zahradě s baterkami a já jsem s Petrem griloval a popíjeli jsme při tom víno. Normálně je přítomen i můj Honza, ale ten byl v Basileji v práci. Škoda!
Jedli jsme doma v teple. Pak Amálka vydala pyžamo Honzíkovi s tím, že Lego budeme stavět, až bude světlo, což byl dobrý nápad. Večer je čas na pohádky a vyprávění. Honzík při čtení Pohádek o mašinkách usnul. Amálka se koukala na Vraždy v Midsomeru. Nebylo to nic explicitně hnusného. Vyprávěl jsem Amálce, že žádný Midsomer neexistuje, že to je filmované na pětadvaceti místech v Anglii. Popisoval jsem, jak jsme s mým šéfem Billem jeli do města Thame, kde bylo natáčeno jedno pokračování. Tam jsme našli dům, kde měl ordinaci chlípný doktor. Stáli jsme před tím domem, ale tam bylo napsáno Library - knihovna.
„Tady byl ten gynekolog, žádná knihovna! Paní prosím vás, tady byla ordinace gynekologa, jak to, že je tady knihovna?“
Paní bylo sice divné, proč se dva staří chlapi zajímají o ordinaci gynekologa, nicméně nám řekla, že tady je ta knihovna, co pamatuje.
„Mary, prosím tě, že tady nikdy nebyla ordinace gynekologa, tady je knihovna, co já pamatuji.“
„To máš pravdu, tady je knihovna od nepaměti. Ale počkej, ti pánové mají pravdu, když tady natáčeli jedno pokračování Vražd v Midsomeru, tak sundali tu ceduli a byl tady gynekolog, Ale jen pro film. Pánové nesmíte všemu věřit!“
A tak je to se vším! Amálko, film je šalba!
„Dědo, tys tam opravdu byl?“
„Všude ne, ty domy jsou roztroušené po celé Anglii. Ale projeli jsme toho s Billem dost. Byli jsme také v téhle hospodě. Je v Long Crendonu. Jmenuje „U osmi zvonů“. A ten hospodský tam byl někdo úplně jiný. A ani tam nikoho nezamordovali. Ale hospoda je to krásná.“
„Dědo, já nemohu usnout, můžeš mi vyprávět nějaké příběhy, jaké jsi vyprávěl tátovi, když byl malý?“
A tak jsem vyprávěl příběhy ze života, co jsem kde prožil s mým synem, nebo co jsme mohli prožít. Amálka se pomalu propadla do říše snů. Holka, ve které se pere dítě a nastávající slečna.
Skončil další nádherný vánoční den. Amálka i Honzík oddechovali spokojeně a já jsem si mohl jít lehnout. Proto mám rád Vánoce a těším se na ně. Večer u stromečku v ušáku můžeme prožívat zázraky.