S bráchancem Todorem jsme vyrobili sklenici utopenců a odjeli k Andělu, kde bydleli naši kamarádi. Cestou jsme nabízeli utopence výměnou za panáka. Jednou jsme tak bujaře slavili, že jsem se probudil u souseda v obýváku na podlaze s jakousi děvou. Netušil jsem, jak jsem se tam dostal, vůbec jsem neměl v plánu Jardu navštívit, a hle, démon alkohol mne tam přenesl. Tu dívku jsem znal, byla to manželka jednoho našeho kamaráda. Podle toho, jakou jsem měl kocovinu a jaké jsem měl okno, jsem si asi moc neužil. O to víc jsem uvítal klozetovou mísu u nás doma. Na ní jsem předvedl volnou sestavu hlava-zadek.
Protože jsem po opici trpěl jako pes, přehodnotil jsem svůj vztah k alkoholu. Ne, že bych se stal abstinentem, ale výrazně jsem omezil spotřebu.
Skvělé bylo období „Silvestrů pochodowych“. Udělal jsem utopence, Láďa naložil hermelíny, Honza přinesl klobásy a dali jsme si sraz na Strahově nebo dole u lanovky. Pak jsme vyjeli na Petřín a šli jsme pěšky přes Hrad k Zuzaně nebo k Láďovi na Letnou. Při tom jsme dělali konzumační zastávky. Nejkrásnější byly v Seminářské zahradě, kde je nádherný výhled na Prahu a na Hrad. Popíjeli jsme víno a konzumovali dobroty. A bylo nám dobře. Doby nevázaného veselí byly ty tam. Ale i tak jsme si to užili. Při jedné procházce nám Honza neprozřetelně ukázal místo v Seminářské zahradě, kde přišel o panictví. Rok poté jsme jako obvykle šli naší procházkou. Sedli jsme si na „naši lavičku“ a Honza najednou zpozorněl a ukázal na strom ve svahu:
„Hele, tam jsou nějaké svíčky, co to je? Půjdu se tam podívat!“
Vrátil se slovy, že jsme blbci, neb to byl vkusný pomníček ztráty panictví, který vyrobil Láďa. Dost dlouho pomníček odolával sběratelům všeho. Po roce zmizel.
Jednou jsme skončili před pražským Hradem, před Matyášovou branou. Tam byl obří amatérský ohňostroj. Mezi rachejtlemi pobíhaly Arabky v hidžábech a výskaly - asi jim to připomínalo Bejrút.
Pak jsme šli pěšky přes Petřín domů. Dnes, když si na to vzpomenu, je mi líto, že bych to už neušel. Vyhřezlé plotýnky velmi omezily mou pohyblivost.
A dnes? Dnes je pro mne Silvestr den jako každý jiný. Odpoledne jsme jeli do Černošic ke kamarádům. Zuzana popíjela, já jako šofér toliko čaj nebo vodu. A nevadilo mi to. Svůj rybníček jsem si už vypil. V deset jsme se sebrali a odjeli domů. Seděli jsme u stromečku a dali si víno.
„Půjdeme k Muškům?“
„Když jsme jim to slíbili, tak musíme i když leje.“
Vyrazili jsme na konec naší ulice. Matouš přizpůsobil večírek mokré variantě. Otevřel garáž a dal tam sezení, což jsem uvítal. Sedli jsme si a první várka bublin byla otevřená. Já je moc nemusím, a tak jsem jen tak decentně popíjel. Kolem chodili sousedé a většinou se připojili. Došli domů pro něco a vrátili se do garáže. Za chvíli byla garáž plná. Naštěstí přestalo pršet, takže mejdan mohl pokračovat. Byla to výborná zábava. Tradici popíjení na vzduchu dodržujeme už několik let a je to čím dál tím lepší!
Tak přeji všem do Nového roku veselou mysl a zdraví!