V roce 1992, když jsem začal pracovat pro British Airways, připadal jsem si jako v jiném světě. Všechno bylo jinak než u ČSA. Svým podpisem jsem uvolnil letadlo k letu. Po mně žádná technická kontrola nepřišla. Za všechno jsem ručil já svým podpisem a razítkem. Zvykl jsem si, ale byl to šok. Měl jsem skvělého šéfa, Bill Morley vypadal jako naštvaný buldok, ale pak jsem zjistil, že to je neuvěřitelně hodný člověk se smyslem pro humor. Vztah mezi piloty a mechaniky byl úplně jiný, než u ČSA. BA858 končila v Praze před půlnocí. Posádka odjela na hotel a letěla až druhý den v poledne. Tedy, měli jet na hotel, ba tam i dojeli a pak jsme si dali rande, že se sejdeme, až dodělám letadlo.
Skončilo to tak, že se scházíme dodnes. I když jsme už dávno důchodci. Všichni svorně tvrdí, že je letadla nezajímají a tak jsme tento týden, díky nezájmu, byli v Bristolu v muzeu, v Duxfordu a v Brooklands. A tak jsem během týdne viděl tři Concordy. Nádhera! Kvůli mým problémům s páteří si musím každou chvíli sednout. Ale není sezení, jako sezení! Sedět a koukat se na Concorde v Brooklands, to je úžasné! Kolébka britského letectví málem přišla o tohoto krásného ptáka. Nakonec je v muzeu umístěn druhý sériový Concorde 202 G-BBDG, který po odlétání 1284 hodin skončil v roce 1982 v továrně ve Filtonu. Letadlo bylo udržováno v letuschopném stavu. Jako náhradní stroj. Nakonec se stalo zásobárnou náhradních dílů. Když skončil provoz těchto krásných letadel, byla přelétnuta do různých muzeí, a na kolébku britského letectví Brooklands (viz film Báječní muži na létajících strojích) žádný letoun nezbyl. Byla to ostuda. Nakonec jim továrna nabídla G-BBDG s tím, že BA dodají chybějící díly. Letadlo přitáhli na podivném podvozku po silnici.
Byl jsem u toho a koukal jsem na „očesané“ letadlo jak na holé skřivánky. Jenže zaměstnanci postupně dali letadlo do původního nádherného stavu. Dnes je v barvách BA.
Poslední letuschopný stroj G-BOAF přiletěl do Filtonu, vlastně domů, a tam stál na dráze. Letiště, kde zalétávali Bristol Britannie a Concorde postupně odkusovaly bagry a letadlo které tam přiletělo, začalo překážet. Město věnovalo peníze na vybudování hangáru, kde je dnes vystavené. Krom Concordu tam jsou ještě čtyři další letadla. Do muzea se městskou dopravou nedostanete, pouze taxíkem. G-BOAF poprvé letěl v dubnu 1979. Nalétal 18 275 hodin. V muzeu, díky dopravní nedostupnosti skoro nikdo nebyl. Tak jsem si mohl Concorda do sytost prolézt jako za starých časů, kdy byl v Praze.
V Duxfordu je konečně vystaven v hangáru první předsériový Concorde G-AXDN. Stál léta pod širým nebem. Obrůstal mechem a bylo mi ho líto. Nyní je po generálce. Dokonce je schopný sklápět čumák. První, co se z moderních letadel při vystavování vypouští je hydraulická kapalina. Skydrol je neuvěřitelný sajrajt zdraví nebezpečný. Nevím kolik litrů je ho v Concorde. A čumák se sklápí hydraulikou. Aby mohli tento systém uschopnit, je kapalina v gondole příďového podvozku v kanystru. Je to nádhera vidět, jak letadlo opět ožilo. Poprvé letělo v prosinci 1971 a má nalétáno jen 633 hodin.
Opravdu jsem si ten týden užil! Jsme všichni důchodci, každý pajdáme na jinou nohu a ledacos nás bolí, ale u aeroplánů vše pomine. Letadla mají na nás fanatiky stejný účinek jako Lurdy!
Bristol je podivné město. Jel jsem tam kvůli Concordu. To jsem popsal. Ale krom katedrály tam nic není, jen hliník a sklo. Staré domy jsou pryč. Centrum města tvoří obří obchodní skleněná barabizna. Ovšem jedna nádherná věc tam je, na tu nesmím zapomenout: parník SS Great Britain. První celokovová zámořská loď poháněná parním strojem. Loď, respektive její zrezavělý trup, objevili na Falklandech v roce 1970. Filantrop Jack Hayward zaplatil 150 000 liber na záchranu vzácné lodi. Naložili ji na ponton a přitáhli do Bristolu. Cesta dlouhá 8000 mil trvala 87 dní. V Bristolu byla uložená do suchého doku, kde byla v roce 1843 postavena a spuštěna na vodu. Nastala složitá a nákladná oprava. Byl kompletně zrekonstruován vnitřek lodi, paluby a parní stroj.
V prospektech je napsáno, že loď stojí v suchém doku. Ale ona stojí ve vodě! Geniálně vyřešená exhibice! Skutečně stojí ve vodě, ale té vody je tam asi tak metr. Pak je sklo a zbytek trupu je v suchém doku! Když sjedete výtahem pod loď, vidíte vodu nad sebou!
S.S. Great Britain je ve stavu, kdy vozila cestující do Austrálie. Jak se jich tam vešlo 700 je mi záhadou. Na palubě jsou ustájené bučící krávy a pištící prasata. V kuchyni kuchař připravuje jídlo a za oknem mu běhají krysy! Když jsem vstoupil do kabiny první třídy, slyšel jsem, jak tam někdo kašle. Když jsem přišel do ložnice, seděla tam zvracející paní (s patřičným zvukovým doprovodem). Loď je plná figurín a vůbec iluze plující lodi je dokonalá.
Jak velké bylo mé zklamání z Bristolu a z leteckého muzea, loď S.S. Great Britain vše vynahradila!
Jsem doma, třídím fotky, bolí mě celý člověk, ale byl to nádherný týden!
