Koukal jsem na ceník traktorů John Deere. Nové stojí kolem pěti miliónů. Je čas jarních prací a oni místo toho jedou do Prahy prudit. Za mých mladých let v době žní jezdili zemědělci na dovolenou do Bulharska a brigádníci místo nich sklízeli obilí. Moje někdejší tchýně mi pod heslem „v Praze je blaze“ vyprávěla, jak krutý je život na vesnici.
„Ráno vstávám ve čtyři a jdu do kravína. Pak se vrátím domů a musím vypravit děti do školy. Pak dělám na zahrádce a potom jdu zase do kravína na odpolední dojení. A vrátím se až v šest večer. To vy v Praze nemáte ani páru, jak se na vesnici dře!“
Mám tu dámu rád. Má zcela jiné kvality, než které prezentovala jako „jézédák“. Například: neznám ženskou, která by uměla lépe řídit než ona. A bylo úplně jedno, jestli se jednalo o osobák nebo o náklaďák. Je malého vzrůstu a tak jsem si z ní dělal legraci, že v liazce musí řídit vestoje, aby viděla ven.
„Hele a teď já, jo? Vstávám ve čtyři jako ty. Jedu na první metro na Mírák a jedu na autobus na letiště. Po páté už píchám a jdu dělat. A pracuji až do oběda, tedy, když to vyjde, a pak až do tří. Doma jsem po čtvrté hodině. Utahaný a nevyspalý. Jdu nakoupit, uvařím večeři, uložím Honzíka. Dám prát prádlo a padnu za vlast.“
„Snad ti Míla pomůže, ne?“
„To by musela být doma! Občas mi pomůže máma, když je třeba Honzík nemocný.“
Honza nebyl stonavé dítě. Krom zánětů středního ucha, si nepamatuji na nějaké vážné problémy.
Zemědělci dostávají na každou korunu 45 haléřů dotaci. To říkal jakýsi odborářský boss v rádiu. A to je jim málo? Asi jim peníze zase tak moc nechybí, když v začínající sezóně mohou jet do Prahy dělat bordel. A dotace jim dokonce chtějí zdanit! To je opovážlivé! Když vyhraji v loterii, také mi to stát zdaní. Ministr Jurečka poděkoval zemědělcům za skvělou přehlídku moderní drahé techniky, která mimo jiné ukazuje na to, že na tom zase nejsou tak špatně.
Každá mince má dvě strany. Já jsem také jezdil s traktorem denně. Ale neoral jsem s ním, tahal jsem k letadlům pozemní zdroje. Speciální letištní traktůrky, které teď jezdí po letišti, tady do devadesátých let neexistovaly.
Obraťme list. Někomu v EU konečně došlo, že elektromobily nejsou řešením, ani spásou. Kamarád v Anglii má Teslu. Větší krám jsem v životě neviděl! Celou noc na nabíječce a ráno při -4 kapacita baterie pouhých 45 %. A tak si rád sednu do BMW M5 s motorem V8 a obsahem 5 litrů. Normální pohodlné auto, které funguje. Tesla měla po záruce a baterie odešla. Baterie, jejíž cena je astronomická. S novou baterií se situace zlepšila. Kvalita výroby Tesly je strašná. Netuším, jak jsou na tom ostatní modely tohoto výrobce, ale velká limuzína je hrozná.
Nedovedu si představit, jak na sídlišti na přecpaných parkovištích jsou stovky nabíjecích kabelů. To snad opravdu musel vymyslet idiot, který má vilu s garáží, kde auto pohodlně zaparkuje u nabíječky. Ale realita je někde úplně jinde. Pamatuji si, jak v Anglii už v devadesátých létech měli mlékaři a pošťáci elektromobily. Tam to má cenu. Ale normální doprava? A co výroba elektřiny pro nabíječky? Ta není bezemisní! A těžba lithia pro drahé baterie? To jsem se spravedlivě naštval.
Koukám, že začíná kvést zlatý déšť a modřence. Jaro je tady!