BAC 111 (One eleven). Zvláštní mašina. V sedmdesátých a osmdesátých létech velmi častý návštěvník Ruzyně. Pravidelně létaly Baky do Prahy v barvách British Airways a rumunského Taromu, pozdějí rumunské společnosti LAR. Z Rumunska létaly dvě verze: krátká verze 111-400 pro osmdesát cestujících a o 4,1 metru delší, označovaná jako 111-500, pro 119 cestujících. Pětistovky nasazovaly do Prahy také BA. Letadlo bylo vybaveno různými verzemi motorů Rolls Royce Spey. Stejné motory měly i tridenty. Byly to „olejničky“, kapal z nich olej. Při každém průletu se musela kontrolovat hladina oleje v motoru. Motory u BAC měly startéry, které vydávaly velmi zvláštní zvuk. Bylo to něco jako rozhašený trabant. U tridenta to startér nedělal. Jak je to možné, netuším. Když se motor rozbíhal a dosáhl 20 % otáček, startér se odepnul a podivný zvuk ustal. Nevím, kde byl zdroj onoho podivného zvuku.
Na konci let sedmdesátých se rumunský diktátor Ceausecku rozhodl, že budou Rumuni toto letadlo vyrábět v licenci. V zemi byl skoro hladomor a Ceausecka napadla taková pitomost, že budou vyrábět dopravní letadla. I odletěl i se svou manželkou Elenou, největší vědkyní všech dob, do Velké Británie uzavřít kontrakt na stavbu tohoto letadla. Byl to pro Angličany velmi výhodný obchod, prodat někomu licenci na letadlo, které se v té době už téměř deset let nevyrábělo. A tak vyšli vstříc nesmyslným diktátorovým požadavkům. Mimo jiné požadoval, aby se s jeho rodinou zacházelo, jako s královskou rodinou a dožadoval se přijetí u královny. Také požadoval, aby jeho téměř negramotná manželka Elena dostala čestný doktorát na Cambridge se všemi poctami. Vše mu bylo splněno a kontrakt byl podepsán.
Letadlo se mělo vyrábět v továrně v Brašově. Jmenovalo se Rombac. Angličani věděli, že jednají s naprostým cvokem, který absolutně netuší, co obnáší výroba tak složité věci, jakou je dopravní letadlo. Jeho nohsledi viseli očima na jeho ústech a odkývali všechno, co veliký vůdce řekl. Velké slovo v tom měla i největší vědkyně všech dob.
Rumuni měli velké plány s výrobou a prodejem letadel. Plánovali výrobu 80 letadel. Požadovali také koupi licence na motory Rolls Royce Spey 512-14. To Rolls odmítl. Bylo mu jasné, že Rumun těžko vyrobí motor v požadované kvalitě. Součástí kontraktu byla dodávka jednoho krátkého modelu 475 a dvou dlouhých 500. První plán byl postavit 20 letadel a nabídnout je zemím východní Evropy. Letadla se stavěla z rozsypu, to znamená, že v Anglii postavili díly a dopravili je lodí do Rumunska, kdy byly smontovány. Podíl původních dílů se měl postupně snižovat. Na konečnou montáž a zálet prvního letadla dohlíželi zástupci britské inspekce BCAR. A udělali dobře! 27. srpna 1982 stál první sestavený ROMBAC před tribunou, kde byl největší vůdce rumunského lidu, milovaný soudruh Ceausecku a největší vědkyně všech dob Elen Ceausecku. Kamarád Bill Morley, tehdy zástupce BCAR, nařídil předletovou kontrolu letadla a s hrůzou zjistil, že jsou špatně zapojená křidélka, která chodila souhlasně, nikoliv proti sobě. Zachránil tím život posádce, ale Securitate ho zavřela, protože nevěřil práci rumunských dělníků. Britská vláda okamžitě protestovala, tak ho zase museli propustit. Sedl do prvního letadla s tím, že s těmi kretény nechce mít nic společného. Nicméně s ním konzultovali problémy s výrobou po telefonu. První Rombac One Eleven 561RC se nakonec dostal do vzduchu až měsíc po slavnostním předvedení hlavě státu 18. září 1982. Bylo postaveno a dodáno celkem 9 (!) letadel. Desáté a jedenácté zůstaly v továrně dodělané z 80%. Problém byly chybějící valuty na avioniku a motory. Po roce 1990, když se poměry v Rumunsku změnily, rozhodli se Rumuni letadla dokončit a prodat. Projektovali také letadla se skleněným kokpitem a s motory Rolls Royce Tay. Původní letadla po roce 1990 byla díky hlučnosti a spotřebě v podstatě neprodejná. Nedokážu si představit, kolik tato legrace musela zbídačenou zemi stát!
Ve Velké Británii bylo postaveno 235 BAC 111 všech verzí. V roce 1978 byly 500 vybaveny motory s účinnými tlumiči hluku. Na začátku devadesátých let začaly BA vyřazovat One Eleveny. Já jsem ještě v hangáru na Heathrow měnil náběžnou hranu kýlové plochy. Byla to konstrukční vada: voda zatékala pod kryt náběžné hrany, tam zmrzla a trhala nýty, takže při C-checku se musela náběžná hrana měnit. Ale to už byla jen labutí píseň těchto letadel.
Zajímavé je, že v Anglii existují pouze tři kompletní BAC 111. Krátký 475 (G-ASYD) je v Brooklands v barvách výzkumného střediska RAE a druhý 510ED (G-AVMU) je v čerstvém laku v barvách British Airways v muzeu Duxford, BAC 111-500 (G-AVMO) byl v muzeu Cosford. Od roku 2006 je v muzeu East Fortune ve Skotsku.
V současnosti není jediný BAC 111 letuschopný.
