VC 10. Letadlo, navržené a vyrobené společností Vickers. Rusové postavili IL 62, který byl VC 10 natolik podobný, že se mu na západě přezdívalo „vísí tenskij“. Proti složité a technicky a aerodynamicky vychytané mašině, byla ale dvaašedesátka dřevák, který byl jen anglické mašině podobný.
V polovině šedesátých let ČSA vážně uvažovaly o nákupu nových letadel pro dálkové linky. Bristol Britannie definitivně a neuváženě vrátili Kubáncům a jejich pofidérní náhrada IL 18D naprosto nevyhovovala. Poté, co OK-WAI spadla díky fatální chybě posádky v Ganderu, bylo jasné, že ruská technika nás nezachrání. Americká letadla Boeing a Douglas nepadala v úvahu, tak se vedení aerolinky obrátilo na BAC, kam Vickers po reorganizaci leteckého průmyslu v Anglii spadl. Jednání bylo na dobré cestě (viz pořad ČT Zašlapané projekty). Bohužel sem vtrhly v srpnu 1968 loupeživé bandy, a všechno bylo rázem jinak.
Rusům se horko těžko podařilo dokončit projekt dálkového letadla IL 62 a potřebovali ho někomu vnutit. Porobenému státu se lehko vnucuje! A tak jsme místo moderních VC 10 museli koupit zastaralé IL 62. Že bylo dvaašedesátek vyrobeno 296, několinásobně víc než VC 10? To je jednoduché. IL 62 si musely koupit všechny země „míru a socialismu“. A VC 10 na volném trhu měly konkurenci v DC 8 a Boeingách 707.
VC 10 měla bohatě mechanizované křídlo: dvouštěrbinové vztlakové klapky a sloty na náběžné hraně. Dálkovou navigaci TACAN, kterou měla již Británka. Posilovače řízení všech ploch. To byly technické vymoženosti, které dostala jako první TU 154 o třicet let později. Letadlo bylo prostě úplně jinde, než jeho ruská kopie.
Jedna VC 10 mě provází mým leteckým životem. Je to jedna ze čtrnácti mašin vyrobených pro RAF. Letadlo s výrobním číslem 828 dostalo u RAF registraci XR 808. Díky této registraci dostalo přezdívku „Bob“.
Letadlo bylo dodáno pro RAF 10 Squadron v červenci 1966. Dostalo jméno Kenneth Campbell. I když byla mašina určena pro dopravu cestujících, měla nákladová vrata na levé straně přídě. Na začátku devadesátých let bylo letadlo jako VIP transport v Praze, kde jsem ho fotografoval. V roce 1997 byl „Bob“ přestavěn na tankovací C1K. Snížila se kapacita sedaček a byly obráceny zády ke směru letu. Proč, to netuším. Letadlo dostalo šedivý nátěr a tankovací hubici nad pilotní kabinu. 2. května 2009 v rámci operace Rhino navštívil „Bob“ opět Prahu.
V červnu 2012 oslavilo 95. výročí 101 SQ a 50. výročí provozu VC 10. Letadlo dostalo nové jméno Hugh Malcom a na kýlovou plochu obraz půdorysu VC 10.
29. července 2013 bylo letadlo přelétnuto do Bruntingthorpe, kde bylo vyřazeno jako poslední VC 10 ze stavu RAF. V roce 2015 bylo rozhodnuto, že letadlo bude zachováno a bude dopraveno do Cosfordu. Původní VC 10 v barvách BOAC (G-ASGP) do Cosfordu přiletěla a stejně tak i salónní VC 10 ománského sultána také přiletěla do Brooklands. Ovšem po roce 1975 se poměry změnily a dráha v muzeu přestala vyhovovat předpisům a tak museli sundat křídla a speciální transportní společnost mašinu převezla do Cosfordu, kde bylo letadlo opět smontováno a vystaveno. Má stále registraci XR 808. Původní vystavená VC 10 byla rozřezána a trup je vystaven v Brooklands.
V současnosti není letuschopná ani jedna VC 10. Některé civilní od British Airways byly prodány RAF, kde létaly jako tankovací. Bob byl první a také poslední mašina, která létala u RAF. Ve vojenských službách strávila padesát let.
