„S dovolením, chtěl bych si uložit nákup.“
Začali se smát.
„Co je? Udělal jsem něco směšného?“
„Ne, promiňte. Manžel akorát říkal, kterému vekslákovi to auto asi patří. A vy rozhodně na veksláka nevypadáte! Omlouváme se. A co je to za auto?“
Vysvětlil jsem jim, že to je replika starého Forda Thunderbirda. Nasedl jsem a rozloučil jsem se nimi. Osmiválec zaburácel a já pomalu vyjel z parkoviště. Na ulicích jsou teď všude policajti, sluníčko je vytáhlo z kanceláří a toto auto je jak magnet. Ale já jezdím „katolicky“. Jsem už starý a tak nemám zapotřebí se předvádět. Jízdu si vychutnávám a nejezdím jako blázen. Ale dávám si velký pozor, abych nedal policajtům důvod mě stavět.
U mého kabrioletu se dá natáhnout střecha jen když auto stojí. Jednou jsem jel po okruhu a začala bouřka. Měl jsem staženou střechu. Vedle mě jely kamiony a já nemohl zajet na odstavný pruh a tam střechu natáhnout. Bohužel jel vedle mě také i autobus a z něho mě někdo natočil a poslal to do televize.
“Dědo, já jsem tě viděla v televizi! Jel jsi s kabroušem a lilo a ty jsi byl celý mokrý!“
„Vidíš Amálko, to jsou paradoxy, když je člověk konečně v televizi, tak je tam za debila! Mám já to smůlu.“
„Ale já tě mám ráda, akorát jsem se musela smát.“
Tentokrát se zahájení sezóny obešlo bez deště a jiných ideologií… Člověk by měl dělat něco užitečného, kutit a předělávat. Já se díky vrozené lenosti flákám. Čtu si a snažím se psát. K tomu mi dopomáhá červené víno. Má očistné vlastnosti na mou mozkovnu. Pro mého švagra, kdo není na zahradě v osm hodin ráno v montérkách, je flákač a zavrženíhodný člověk. Já snídám kolem desáté a pak po ranní lopatce léků začínám přemýšlet, co budu dělat. Mám dva kamarády, kteří si na stará kolena zakoupili silné a krásné motocykly Indian Scout. Dokonce mají i stejnou barvu. Já mám na stará kolena stará auta. Nejsou to žádné drahé rarity. Jsou to auta, která se mi líbí, a která mi dělají radost. Jak o nich říkal můj skvělý bratranec:
„Nic se do nich nevejde, jsou velká a žerou jak polský zájezd. Je to nádhera!“
Má se ochladit. Budu muset posekat trávu. Dnes jsem se sám sobě omluvil, že je horko a v horku seče akorát blázen. A tím já rozhodně nejsem. Ale stejně tomu neuniknu. Zaplať pán Bůh, že Zuzana prodala jejich chalupu. Nemusím sekat ani tam. Dojem, že mě údržba chalupy baví, byl zcela mylný. Jsem rád doma na Smíchově. Tady je mým vrcholným dílem posekání trávy a úprava živého plotu. A to mi stačí ke štěstí. Zahrada je skvělé místo pro zábavu. Popíjení a grilování. Také na oprašování velkých modelů. Vynesu ven ohromný model Phantoma nebo Spitfire. Postavím si je na stůl a kochám se. Je to paradox: kolem si staví hnízda čamráci, zpívají jak o život a já tady mám na stole nejkrásnější umělé ptáky!
Tyto vzpomínky jsou vlastně o ničem, jen o radosti z jara.
